Canon DC50: NejDíVíDíčkovější standard

Dejme náplň tradici: totiž odkažme na poměrně krátkou historii mini-DVD pro domácí video (pravidelnější přeskočí níž). Když jsem před (zanedlouho) 6-ti lety (!) spatřil tehdy unikátní DVD-přístroj Hitachi DZ-MV100, připomínal mi asi jako množině fandů experiment z jiné planety. Od té doby proteklo hodně vody - naše firma nejprve zmíněnou Stovku v rámci jejího prodeje i kapku popsala (varování editora: odkazy na velmi staré texty :-D), vzápětí nato jsem zahlédl budoucnost v podobě prvního kartového prcka AV10 (ano: trochu mimo je médium, ale nikoli formát), postupně s kolegy představil tehdejší sortiment vynálezce druhu DVD-RAM Hitachi, nato i licenční Panasonic VDR-M30, dvojici modelů opět ze stáje průkopníka a bezprostředně poté i první počiny jednoho z vůdců Know-How oboru Sony (UF - to zase bude připomínek k délce souvětí). A i když se stálejším čtenářům může zdát náš vztah k mini-DVD-čkům trošku macešským, najde se ještě povídání o dalších DVD Sony, pak nikoli pro všechny fešná pohádka o nejvyšší DVD-krasavici loňské sezóny, fešácký AVCHD-experiment anebo vstupní DVD-duo Foto-Bosse, loňský vrchol DC40 a nejzákladnější DC100. Jděme na tu naši kulatou Padesátku…

Elegantní kompaktní tělo DC50 je výrazně méně (= velikostně) úsporné proti nižší dvojici kolegyněk DC21/22 - s rozměry 62 x 92 x 130 mm (Š x V x H) - ale v dnešním amatérském ranku tvoří jakýsi objemový střed. Pokud se pak dále týká hmotnosti Padesátky, ta si stojí svými 480gramy v podstatě stejně, což lze jednoduše demonstrovat porovnáním s možnými konkurentkami coby vrcholy standardního rozlišení: JVC MG505 má 510g, Panasonic H250 460g, Sony SR290 480g atd. Snímací CCD-čip DC50tky má úhlopříčku 1/2,7" a kvideunepotřebných 5,39MPx. Z uvedených údajů sice vyplývá, že např. pro jednu z komprimačních konkurentek by se měl vyrábět jiný snímač - JVC MG575 má mít totiž 1/2,5“ CCD s 5,37megapixely - ale když to necháme koňovi, problém bude přesunut na větší hlavu (:-D). Objektiv s automatickou vestavěnou krytkou má 10x optický ZOOM a k němu ekvivalentní čísla ke kinofilmu 44,7-447 mm (pro 4:3); 43,8-438 mm (u 16:9) v režimu videozáznamu a příznivých 539,9-399 mm pro fotografie (závit doplňků má 37mm) Oba nahrávací režimy kamery doplňuje účinná LED-dioda a blesk pro focení. Výklopný LCD-panel má širokoúhlou obrazovečku 2,7" se 123.3kPx, VELMI ÚčINNÝ stabilizátor je OPTICKÝ. Jděme na obhlídku mašinky…

Levá strana videokamery je kromě výklopného panelu osazena důležitými tlačítky ovládání, z nichž první místo v hierarchii důležitosti nepochybně patří FUNC., což je vstup do všech nabídek včetně hlavního MENU přístroje. Uskakujícím uspořádáním jsou o něco níže (a o kousíček vzadu) ovládání pro indikace na displeji DISP.; a volba jakési rychlé plné pohotovosti s názvem QUICK START. V prostoru pod odklopeným displejem je místo pro vložení akumulátoru, jenž má na rozdíl od nižších firemních kolegyněk větší hloubku pro vsunutí i kapacitně většího článku: kromě typu BP208 lze použít i BP214: čísla za dvojkou coby označením patice znamenají cca stovky mAh. Nad uvolňovací západkou BATT. je tlačítko přímého tisku plus USB-port - a zadní zakončení těla stroječku skrývá pod plastovým obloučkem žlutý AV-výstup a slot mini-SD karty. Dolní okraj rámečku LCD-displeje je osazen čtyřmi tlačítky ovládání s dvojím významem (závorka označuje účel pro přehrávání): W coby oddálení objektů (+ převíjení zpět), T jako přiblížení (a převíjení vpřed), START/STOP nahrávání (přehrávání videa nebo pauza) a PLAYLIST (plus čtvereček k zastavení videa). Jděme na milou krasavici zezadu…

Plastový rámeček očnice hledáčku mi opět chce připomínat středověká mučidla brněnského hradu Špilberk, ale v dnešní době spíše zaplapánbůh, že tu vůbec nějaký hledáček je. Na spodním výřezu očnice je miniaturní páčka dioptrické regulace podle oka uživatele a hned kousek níž pak čtyři z rozhodujících prvků pravému palci kameramana: shora přepínač video-foto, multifunkční joystick k orientaci v nabídkách a pomocných funkcích (dále) a nejníž z tria prvků ve vybrání pod hledáčkem je umístěn hlavní vypínač kamery s přepínáním mezi módy nahrávání a přehrávání videí. čtvrtým čudlíkem je podlouhlá spouš nahrávání a zadní stěnu doplňují už jen kontrolky CAMERA (červená), PLAY (zelená) a DISC/CHG (oranžová). Na horní části pouzdra přístroje je černý oválek s tlačítky PHOTO, kolébkou transfokátoru coby mini-provedením s možností poměrně velkých (tedy pohodlných) vyklopení do stran a malý přepínač režimů P (=manuálně možno) a AUTO (=manuály vyřazeny). Vyčerpání základního popisu kamery kolem dokola budiž dokončeno pravým dílem (kromě dvířek na disk a zdířky napájení už NIC), přední stěnou s mikrofony plus výše zmíněnými světlo-pomocníky; a pak snad už jen standardním (plastovým) stativovým závitem s pomocným kolíkem na spodní straně…

Netrapme dále čtenáře výčtem výbavy - ta mimochodem není nijak zvláš vybočující ze zavedených zvyků - a už jděme něco natočit. Start bez předchozího otevírání diskové mechaniky kolem 7 vteřin, s vysunutím (např. kvůli výměně plného) disku může být i několikanásobek, ale zjistil jsem, že tohle velmi záleží na druhu a "ojetosti" média. Maximální kapacity jsou v jednotlivých módech (a jednovrstvých DVD) 21 minut (mód XP), 32 minuty (SP) a 63 min. v módu LP. Rada k použití kvality videa neboli stupně komprese? K opravdu Echt důležitým nahrávkám (a na "nedůležité" nevytahuji kameru, že :-D) VŽDY pouze nejvyšší kvalitu XP: už přinejmenším kvůli komprimaci na třetinu objemu proti mini-DV je jakákoli nižší kvalita než XP okamžitě odhalena (například) pořádným LCD-TV/monitorem, nehledě na dnešní ceny médií v poměru k důležitosti vzpomínek, jež chci uchovat, že. A že by rozdíl MPEG2 oproti klasickým záznamům nejklasičtější digitální pásky mini-DV nešel poznat na slušném zobrazovači, o tom si uživatelé komprimačních hračkáren (jak občas píšou na jednom diskusním serveru) mohou nechat jen zdát: JE TO OPRAVDU POZNAT, to mi věřte…

Nahrávání videa probíhá absolutně pohodově: žádná novátorství, žádná překvapení, žádná zklamání. Na oné práci s DVD-kamerkami je odlišné oproti všem jiným formátům především to, že jejich klipy lze přehrávat v běžném stolním DVD-přístroji. VELMI DůRAZNě tu ale varujme opět všechny, kteří si před zakoupením svojí vytoužené kamery myslí, že je to jen tak. Nutnost uzavírání kotoučů (FINALIZE) před vložením do přehrávače a následného otevírání v kameře (=UNFINALIZE) k pokračujícímu plnění disku videi opravdu k pohodlí práce nepřispívá. Nadto uzavření disku s krátkým úsekem funguje jako nepřímá úměra: čím je na disku méně záznamu, tím déle trvá operace. Pravda, harddiskové nebo kartové kamery nemají tyhle starosti - všechno je v nich k dispozici HNED - a navíc dokážou stahovat klipy do počítače s násobky rychlostí proti mini-DV, ale vytvořením tolika klipů, kolikrát obsluhující zahájil a ukončil nahrávání, NEJSOU na práci a jednoduchou prezentaci v počítači opět tím pravým či zjednodušujícím řešením. Vím, stálejší čtenáři už tyhle "stesky" četli i ode mě, ale přílivovým vlnám nových fanoušků našeho oboru jsem to chtěl holt kapku zopakovat (a ono opakování je prý čísi matkou, že :-D)…

Canon DC50 VÝBORNě stabilizuje, dobře se drží, na dnešní poměry maloobchodních prcků se chvalitebně ovládá; a navíc: nahrává i v duchu standardního rozlišení velmi pohledné video. Je ode mě sice bezohledné, když napíšu, že osobně bych už asi netočil nic důležitého do základní kvality - mám na mysli v tom běžném rozlišení - ale ne všichni (hlavně mladí) lidé chtějí do výbavy domácností záznamníky událostí za dvě-tři-čtyři pračky/myčky/lednice (i více: rým zakončí polednice :-D). Odbočím nakrátko, mám utržené sluchátko: Nástup HDV formátů asi nemohl nechat klidným nikoho z fandů amatérského videa a stranou nezůstal ani editor těchto stránek - jeho domácí řetězec obsahuje (či brzy bude) kromě excelentní Full-HD televize od Victora i druhdy představený (nikoli HD) kombajn se stejným logem a další libůstky, z nichž se asi nejvíc těší na návrat jednoho z vůdců pokroku do svého domu: totiž v podobě velkolepého mazlíčka Sony HD700. Nahráváním záznamů v plné HD-náloži (to hlavně) na pásková média dostává rodinná videotéka nový rozměr a každý z příbuzných (účastníků konkrétní akce), kdo si nemůže vychutnat tuto kvalitu (by v PC z DVD-disku jako data, podobně jako to činí externí CU-VD40), dostane vypálené video na běžném DVD, protože HD-kamery taková nastavení kompatibilního výstupu 576i obvykle umožňují. Ale zpět k DC50…

Není moc co dodat, není (skoro) ani moc co přidat, abych neblouznil jako v předchozím odstavci. 8cm mini-DVD nejsou mým šálkem kávy, to tu musím napsat naplno. Uznávám efektnost jejich médií, rozumím výhodnosti okamžitého přístupu ke každé natočené scéně (viz snímek LCD), chápu jeho výjimečnost vůči domácímu DVD-přístroji. Ale vím dobře, jak spolehlivými JSOU čtvrtpalcové pásky mini-DV i po 12 letech od pořízení videozáznamu a jak vrtkavým může být vypálené video v citlivé vrstvě malých i velkých DVD-disků například po pár týdnech (či měsících, letech). Tahle kamera je sympatická, nemá žádná vytknutelná mínus, uživateli bude dobře sloužit k zamýšlené činnosti a navíc opravdu krásně fotí: patřičný režim umožní nadto i zvolit jednu ze tří kvalit digi-snímků: maximum 2.592 x 1.944 bodů, střední velikost s poměrem 2.048 x 1.536 bodů a nejmenší VGA-mód s náhražkovými 640 x 480 body. V dalším odstavci se pokusím demonstrovat výsledky této fešné mašinky v praxi (a v terénu)…

DC50: Šmirgl v Brně, mód LP, 10 vteřin; 5,5MB (Klik otevře) DC50: Trabant, Tele, 2.592x1.944, 773kB (Klik zvětší) DC50: Stánek, TELE, 2.592x1.944, 1MB (Klik zvětší)

Galerie Videoklipů a Fotografií. Protože tu je zase jednou komprimační hračkárna, mohu předložit čtenářům drobné video-ukázky, pořízené v našem OBROVSKÉM městě (nikdo jsme neslyšeli "do žákajdy dostal kouli jako Praha", že ne :-D). Pod prvním a druhým snímečkem jsou tu videoklipy v nejvyšší a nejnižší kvalitě ze zmíněných tří možných. Třetí až šestý snímeček nabízí plné nálože 5mega ke zvětšení PC-myškou; a to 2x v plně širokoúhlém záběru - a vždy 2x s plně najetými detaily z téhož místa: k demonstraci transfokátoru. Doufám, že potenciálním zájemcům o tuto kameru se tak dostatečně naznačí schopnosti přístroje. Jako vždy (dejme čísi matku 2 - opakování podruhé) se najetím kurzoru myšky snímek pojmenuje a pak se kliknutím (zpravidla) levým tlačítkem otevře či stáhne dle předchozích řádků. Hledačům ukázek z recenzí MPEG2-kamer nabízím odkazy k předchůdkyni DC40, jiné odrůdě konkurence a ještě jinému médiu s podobným typem komprese. Zajímavost k tomuto odstavci? Pendolino na brněnském viaduktu natáčela ouplně samostatně VELMI šikovná (čerstvě) 10tiletá nejmenší ratolest Správce (on si snímal hned vedle ní totéž synchronně CX6tkou)…

DVD-řadu firmy Canon ale tvoří víc modelů a my máme v prodejně nyní 3 typy, jež jsou už v nabídce déle: kromě popsané Padesátky tvoří naše trio ještě také dvojice dvoumegapixelovek DC21/DC22, jež představme čtenářům alespoň stručným vyjmenováním parametrů. Do sbírky dnešních obrázků pak přidejme i 3 náhledy na tyto levnější DVD-mašinky: zleva spolu, zezadu a shora; aby se mohl potenciální vybírající kupec (i "jen" fanda) orientovat v základních vizuálních rozdílech, přičemž technická data jsou na stránkách čs. zastoupení firmy. Obě nižší verze mají tedy CCD-snímač 1/3,9" s celkem 2,2MPx, objektivy se shodným 10násobným koeficientem přiblížení jako DC50, stejné displeje v LCD-panelech a o facku menší rozměry 51 x 91 x 126 mm i hmotnosti 410 gramů. Maximem fotografických výsledků je u obou typů snímek o velikosti 1.632 x 1.224 bodů a zřejmě jediným ze zásadních zjistitelných rozdílů mezi nimi je S-Video-zdířka u vyššího modelu DC22 a nadto velezajímavá finesa provozního AV-vstupu k možnosti archivace nahrávek i z jiných zdrojů (doufejme, že jsme tomu porozuměli správně)…

Po zápletce a vyvrcholení (stále se nacházíme v recenzi videokamery, milé čtenářky :-D) příběhů by asi měly podle někdejších školních osnov následovat rozuzlení a závěr. Formát nahrávání MPEG2 dnes asi převálcuje v amatérské rovině natáčení vše, co lze nazývat domácím videem. Za naši firmu ale hodlám pochybovat, že současný drtivý (!) nástup HDD-videokamer a dramatický pokles cen paměových karet do patřičných přístrojů přežije 8cm-disk bez úhony. Jinými slovy - v mnoha ohledech ohromující i praktický mini-DVD (kdo si to poplete s mini-DV, zůstane po škole :-D) kotouček podle mě nemá příliš jistou budoucnost. I když se tlačí dvouvrstvá DVD-média, i když jsou na světě už pár měsíců modrozářící odrůdy vypalovacích experimentů, určitě se nedá říci, že (téměř) 6 let existence znamenalo pro toto nahrávací 8cm-médium vítězství: ba ani nelze nalézt nějaké zásadnější převratné pokroky (snad s výjimkou editačních možností oproti prvním pokusům). Videokamera Canon DC50 i její kolegyně z firemní stáje jsou slušnými strojky za slušné ceny - bereme-li v úvahu konkurenci se stejným motorem (a médiem) - a uživateli mohou přinášet spoustu zábavy. Nemají češtinu v nabídkách, na jejich tělech nenajdeme praktické fičury typu botičky nebo mikrofonní zdířky, ale svůj účel splní a svoji práci si jistě odvedou. Víc po mě nechtějte, HOWG…