Budoucnost se hlásí: JVC Everio MC200!

Možná se fajnšmekrům i kapku profesionálnějším uživatelům nebudou pozdávat mnohé formulace této recenze, ale hned na začátku upozorňuji, že jsme se vždy profilovali jako kamenná maloobchodní firma v oboru (téměř) výhradně amatérských videokamer. Hlavní náplň naší činnosti se tedy povětšinou točí právě okolo takových přístrojů, jimiž může laický spotřebitel zaznamenat svou rodinu, dovolenou nebo jakýkoli společenský zážitek. Jak by tu řekl současný klasik: A vo tom to je! Dnešní svět záznamových společnic amatérů bude (možná) čím dál více právě o takové technice, kde se (skoro) nic netočí a pořízené video lze jednoduše a mimo jiné velmi rychle přetáhnout na HDD počítače. Lze to samozřejmě kabelem i čtečkou kartových nosičů, přičemž v obou případech dokáže být přenos souborů nesrovnatelně rychlejší, než stará dobrá čtvrtpalcová páska mini-DV. Autor textu v žádném případě nechce (!) zatracovat dosud jednoznačně nejprodávanější kamero-systém dnešní (středoevropské) sítě, ale současně nemůže ignorovat možné Budoucno amatérského videozáznamu. Pozornější čtenáři (nejen) našich stránek znají samozřejmě i takové hračky, jakými jsou druhdy i tady u nás popisované kartovky Mustek nebo Sanyo (klik), ale dnes představujeme něco velevýrazně extrovnějšího: je tu JVC Everio GZ-MC200…

Základní uspořádání a účel miniatury. Videokamera JVC GZ-MC200 je kompaktní záznamové zařízení s 1/3,6" (!) úhlopříčně velkým CCD-čipem, jenž má rozlišení 2,12MPx. Nahrává video v maximálním rozlišení 720x576 bodů a datovém toku 8,5Mbps, což je asi trojnásobně hustší komprese a logicky zhruba třikrát menší objem dat oproti dosavadnímu amatérskému vládci mezi systémy - mini-DV. Tělo přístroje v elegantní kombinaci černého a stříbrného laku tvoří masivnější ruční část a otočný díl s objektivem kamery. Větší ruční díl má na pravé straně vyklápěcí dvířka pro akumulátor a paměovou CF-kartu, horní díl je osazen malým posuvným ovladačem transfokátoru a zadní stěnu tvoří poměrně velký 1,8" LCD-panel a většina ovládacích prvků pro samotnou práci. Otočná část přístroje má na horní straně za objektivem umístěn stereofonní mikrofon, levou část zdobí hlavní vypínač a volič funkcí (režimů) a po vyklopení "objektiv nahoru-vypínač dolů" zpřístupňuje ještě i slot na SD-kartu. Rozměry 74x56x94 mm, hmotnost 285 g holý a 350 g komplet. Celek je uhlazený, dojem dosti luxusní, ovládání chce cvik (viz dále); a účel JVC GZ-MC200 je jasný: všudypřítomná společnice pro amatérský záznam všeho, co zaznamenat lze…

Držení a základy ovládání Everia. Ajaj, okamžitě nějaký řemínek, opatrnicky si velím už při prvním uchopení: vytáhl jsem tedy z balení přiložené "foto-poutko" a s nabitým AKU začal roztomilého pravce zkoušet. Už první zjištění je jasné: každý zájemce si musí (!) mini-mašinku osahat a ve své ruce vyzkoušet její pasování, protože opravdu nejde vůbec o klasiku v držení. Do mé ruky sedla celkem pohodově - a psal jsem tu druhdy o rozměrech své dlaně - od zápěstní rýhy po konec prostředníčku mám 19cm a vyklopený palec (pravý úhel) je vzdálen od malíkové hrany 16cm. Dámám chci jen znovu připomenout, že průzkumy už dávno popřely souvislosti rozměrů mužských dlaní s mírami jiných částí těla. Držení tedy bude "chlap od chlapa" nejspíše dosti individuální a asi ne všem stejně přívětivé. Ovládací prvky jsou uspořádány vcelku logicky: hlavní volič režimů kamerky je na levém boku otočného dílu a tlačítko spouště je onen velký stříbrný knoflík, jenž by měl sedět (a u mě tedy fakt sedí) pravému palci. Ukazováčku zbývá transfokátor a to bude u nahrávání vesměs asi vše. Nabídka (MENU) i orientace v ní (joystick) jsou vidět pod spouští a jejich použití bude kromě ekvilibristů nejspíše vyžadovat obě ruce, i když jsem to úspěšně vyzkoušel i "jenom" pravičkou…

Nahrávání videa. Už volbou hlavního vypínače a tlačítka MODE si kameraman - ani nevím, zda pro práci s tímto mrňavcem používat ono označení - zakáže jiný mód, ale také (např.) omyl na zahájení práce, přičemž tlačítko MODE volí ještě mód Video/Foto/Audio záznamu. Jak je patrno z obrázků i technických dat, Everio má pouze LCD-panel a postrádá jakýkoli (by třebas jen optický) hledáček. Pro vlastní záznam v počasí běžné středoevropské zimy nebo kteréhokoli interiéru to určitě vadit nebude, ale slunce se tady stává přinejmenším nepřítel přehlednosti a orientace v kompozici záznamu. Těžko sice přeložíme moje slova jinak než výtku, ale na druhé straně musíme pochopit, že s požadavky maximální miniaturizace (pěkně antagonistické cizácké dvojsloví, že :-o) …) budou podobné stroječky čím dál víc oholeny a pro uživatele je to o nutnosti překousnutí tohoto trendu. Videozáznam se tu začíná nahrávat zcela obvykle rychle a v displeji panelu probíhá obvykle souvisle, tedy poněkud jinak, než jak to umí nejlevnější mašinky typu Mustek. Ostatně s udávaným rozlišením a frekvencí snímků za vteřinu je to vcelku i logické. A při nahrávání je teprve doceněn onen výklopný fórichtuňk otočného těla objektivu proti zbytku přístroje: právě kvůli absenci hledáčku je manipulace s praktickým kloubem Everia při práci více než potřebná…

Jste zvědavi na to video, že ano? Já byl taky - a MOOOC. U domácího PC i v prodejně mám už pár roků multifunkční UNI-čtečku paměových karet Hama 46954, jejíž CF-slot naštěstí umožňuje vložení typů II., které jsou tlustší. Zkoušel jsem přetahovat zkusmo soubory přes USB1.1 i USB2.0 (máme v PC-skříních osazeny tzv. přední USB-rozbočovače). Rychlost přenosu dat byla překvapivě (?) srovnatelná - nejspíš z důvodu nekompatibility čtečky s progresivnější USB2 - ale stále zajímavá i u starodávné USB1 pro porovnání minutáže. K dnešnímu textíku recenze přikládám pro názornost - výjimečně - opravdové ukázky z videí: a k tomu jsem pro lepší představu čtenářů "vyrobil" i mini-ukázky komprimovaných videí z digitálního fotoaparátu IXUS500 640x480/10f a z SD-karty videokamery se základním módem komprimace a rozlišením 320x240/12-ti snímky za vteřinu. Všechno důležité - včetně vlaku z Everia - by mělo být přístupno ke stažení snad srozumitelně na kliknutí v obrázcích u tohoto odstavce nebo na podtržených odkazech, přičemž je nutno přečíst si popisku po najetí kurzorem PC-myšky na soubor (nahoře) a pak případně kliknout k otevření a přehrání. Doporučuji WMP a soubor v případě potíží přehrát až po uložení z adresáře HDD počítače (a vícekrát)…

Záznam videa zde probíhá v podstatě naprosto standardně a stroječek nevykazuje žádné zásadní uživatelské odchylky. Do slotu pro SD-kartu jsem schválně strčil kapacitu 16MB a byl zvědav, co na to Everio. A co byste řekli? Natočili mu ho tam? Jasně, že natočili, ale s nápisem Memory full už po necelých 4 vteřinách záznamu. Jinými slovy: do slotů se musí vždy vkládat dostatečně rychlé karty, jinak se přístroj nechová obvykle. Na 16MB SD-čko se vešlo jen kousek pod 5MB a jinak byla karta prokazatelně prázdná. Zkouška kapacit 32MB CF-karty či 64MB MMC-karty dokonce způsobila oznámení přístroje o omylu. Zkouškou na dalších CF- i SD- médiích jsme zjistili, že i tzv. neznačkové karty mívají od - dejme tomu - 128 MB (bez záruky) dostatečnou zápisovou rychlost pro tuhletu modernu. V tomto místě je určitě záhodno připomenout, že kromě nejvyšší možné Everio-kvality, jakou prezentuje uváděná komprese s maximem datového toku 8,5Mbps (katalog udává konstantních 8,88Mbps), má mašinka několik dalších stupňů foto- a video-kvality, respektive jejího snižování: za údaji ULTRA FINE (tj. 8,5) a FINE (5,5Mbps) jsou NORM (4,2Mbps a vše 720x576/50i) a ECO. Zde (tedy pro ECO) se mění kvalita na 352x288/25i a 4GB-karta pojme až 300 minut "videa". Podobně nastavitelné jsou stupně kvalit pro fotky, kde lze nastavit komprese FINE a STD a poměry stran podle přiložené tabulky, kde lze najít i počet možných snímků k uložení…

Přehrávání pořízeného videa či fotek? Jednoduše! Počkat nutnou chvilku přípravy stroje i média po otočení vypínačem, zvolit video/foto/audio (tlačítkem MODE) a pak pomocí vícefunkčního joysticku vybrat scénu a přehrát ji např. v miniaturní obrazovce Everia. To ale jen tehdy, nemáme-li k dispozici TV nebo digi-zařízení typu Notebook či stolní PC. Další možností je samozřejmá prezentace DVD-přehrávačem - ale to zase jenom v případě předchozího zpracování onoho záznamu pomocí vypalovací mechaniky. Prostě a jednoduše: Everio má prakticky všechny možnosti jako každá běžná videokamera, a to včetně starého dobrého kabelu k propojení do videa nebo televizoru. Krytky konektorů nabízí port USB (rychlou verzi 2.0), AV-výstup a sluchátkovou zdířku. Jinak se ale druh vložené paměové CF/SD-karty při přehrávání volit nemusí, což neplatí v nahrávacím režimu: tam se mi mašinka ozvala po předchozí volbě na CF-kartu, že chce přepnout, když jsem jí nabídl SD-kartu a naopak. Pro lepší představu skutečných možností a práce s miniaturkou přikládám několik vyobrazení volitelných nabídek na displeji, jejichž větší verze získá čtenář jako obvykle kliknutím myškou na odkaz či snímek (výše)…

K zajímavým možnostem přehrávání se toho ale musí napsat výrazně (!) více. Předně je to o uspořádání nelineárně (!) zaznamenaných scén do (až devíti) obdélníčků na každé stránce jakési pomyslné knížky videozáznamů: snad to čtenář dobře pochopí z obrázků. Tady je možno vcelku logicky vybírat scénku k přehrání (joystick se zatlačí jako PLAY), posouvat obrazem ve scénkách - 3x, 5x, 15x, 60x dopředu i dozadu - anebo jej pochopitelně zastavit (PAUSE) do naprosto čistého (!) statického snímku, a to včetně krokování na obě strany. Spustí-li se prezentace (např.) od první scény, mašinka postupně plynule přehraje všechny úseky nahrávky s minimálním pozastavením mezi jednotlivými "okny". Pokud je označení výběru scénky - zeleným rámečkem na takto požadovaném klipu - tlačítko INFO napoví vše, co se dá o předmětném úseku videa zjistit: vč. časových údajů a kvalitativních dat – a druhé mini-ovládátko hned vedle (koš) nabídne po stisknutí vymazání označené části videa (scénky). Případnému kontinuálnímu přehrávání celého obsahu karty se ale tímto nekladou žádné překážky: na rozdíl od lineárního záznamu na (např.) pásku mini-DV se jednotlivé úseky videa jaksi zase pěkně pospojují…

Fotografování s Everiem (skloňováním ono slovo zdomácní, že) je také velmi jednoduché a po pravdě vcelku velmi uspokojivé - tedy co se kvality DF týká. Opět nabízím názorné snímky z hlavní nabídky: ke dvěma snímkům stavebnice v naší prodejně, jež současně demonstrují schopnost transfokátoru (viz dále) je tu ještě šálek s kávou pro ilustraci výkonu vestavěného mini-blesku nad očičkem objektivu - a vše ke zvětšení v plné kvalitě. Pozor: majitelům pomalejších připojení vzkazuji, že snímky mají 640 až 810kB a jejich otevření do plné velikosti může logicky chvilku trvat. Jinak jsme se s kolegy z firmy shodli, že foto-režim určitě nepatří ke slabým stránkám popisované miniaturky a s plným využitím schopností objektivu (ZOOM) obdrží uživatel pro valnou většinu digitálních foáčků nevídané (!) možnosti. Prezentace pořízených výsledků je opět možná na malém LCD-panelu, přiloženými USB- a AV-kabely nebo vložením obsazené karty do čtečky a následnému prohlížení snímků klidně už i z adresáře toho HDD počítače (notebooku), kam byly uloženy…

Dodávaná sada JVC Everio. Nakoukněme do krabice, tohle může být pro potenciální zájemce o tohle (možné) Budoucno amatérské dokumentární video-tvorby zajímavé. Předně je tu pochopitelně vlastní stroj, základní akumulátor BN-VM200U (má být asi na hodinku provozu, ale vydrží více) a nabíječka AP-V14E se síovým kabelem. Důležitým pro bezpečnost Everia je určitě řemínek k nošení (na zápěstí). Stříbrný pytlík skrývá vzpomínanou (velkou) kapacitu 4GB MicroDrive®, jež tu má i své pouzdro. Na propojení Everia je tu USB-kabel, velezajímavě kombinovaný kabel Composite/S-Video (tedy s jedním koncem do kamerky a na druhém konci 1xHosiden S-Video + tři barevné konektory Cinch), redukce na SCART i s S-Videem a prodlužovací audio kabel na sluchátka (3,5mm jack). Příslušenství završuje krytka objektivu, 4× feritové jádro (stínítka) a CD-ROM s důležitými daty pro tohoto mazlíčka. Brašničku JVC CB-VM20 a další volitelné doplňky pro Everio jsme zatím našli jen v katalogu, snad se poštěstí českému zastoupení po Novém roce. Naše nabídka brašen je naštěstí dosti bohatá, takže jsme žádného z již realizovaných kameramanů (kupců) nenechali bez ní…

Klady a zápory experimentálky? Maximálně skladná a extrémně pohotová. Dosti uspokojivý foto-výkon a nepochybně fešné možnosti amatérského videa. Samozřejmou nutností je (!) tady opět posuzování tzv. amatérskými metodami: prezentace nahraného videozáznamu na běžné domácí TV (dejme tomu) 55 až 70 cm bude vypadat pro všechny diváky jako velmi čistá a koukatelná kvalita. Jinak by sice asi dopadlo video z Everia na profesionálním monitoru, ale o pojmech s tímto přídavným jménem mašinka není. Podobně (ne)amatérské bude ale třebas i editování pořízených záznamů: všechno lze, vše je možno a vše je reálné, ale VŠE úplně jinak, než jak je zvyklý běžný uživatel z běžných střihových programů a formátu mini-DV! Důležitým záporem - máme-li to tak nazvat - je poměrně dlouhý start do úplné připravenosti: až 12 vteřin od posunutí voliče. Mezi všemi klady je ale potřeba - a uplynulý týden nám to někteří zájemci opět připomněli - vzpomenout jeden, který většinu běžných uživatelů vůbec nenapadne: při troše dobré vůle lze celý stroječek ovládat levou rukou! Jako by JVC už pro své dlaňové kamery stanovovala jakousi vlastní normu: když už teda máme některé naše přístroje tak zvláštně (ne)ergonomické, zdůvodněme to aspoň levorukou možností obsluhy…

Předposlední odstavec dnes věnujme firemní kolegyni: zatímco dnes popisovaný stroj se v katalogu firmy označuje jako provedení CUBE PRO-FEEL, zasvěcenější fandové našeho oboru dnes už ví, že výrobní strategie obsahuje hned na startu ještě jednu miniaturku. Tzv. kompaktní provedení GZ-MC100 nabízí v podstatě tytéž parametry, ale v tělíčku, které se velmi nápadně podobá jakési dlaňovější představě, podobně jako to mají uspořádáno Panasonic SV-AV100, Sanyo XACTI C1 nebo třebas Samsung IT-CAM a další mrňavci. Dlaňové uspořádání má mít menší hmotnost (245g prázdné a 315g plně pohotové) i rozměry 40,5x103x70,5 mm. Údaje i vyobrazení se dnes dají zjistit zatím jen na WEB-u nebo v českém firemním katalogu, protože pražské zastoupení JVC nemá dle našich informací k dispozici ani jeden kus k recenzi a první dodávka (i k nám) by se měla realizovat (snad) nedlouho po Novém roce. Už na první pohled je stovka skladnější a její shodný LCD-panel (1,8") se bude klasičtěji kamerově vyklápět z boční části s možností otáčení kolem kloubu. Stejný objektiv - 10x/200x ZOOM a 30,5mm - i zabudovaný blesk nebo funkce audio-záznamníku z ní budou činit pravděpodobně plnohodnotnou sestru firemní kolegyně, a to dokonce za kousíček menší peníz…

Závěrem dnešní mini-recenze ještě drobné ohlédnutí a malé shrnutí. Dnešní mladší a ještě mladší generaci potenciálních nebo už zavedených kameramanů bude nejspíše echt jedno, že před X lety (ale už po výhradní éře celuloidu) se tahaly veliké kamery s elektronkovými a následně i CCD-snímači, jež byly tehdy propojovány do přenosných nahrávacích zařízení. Příchodem systémů VHS a VHS-C (a pak s přízviskem Super pro obě varianty) a samozřejmě taktéž 8mm a Hi8 pásek se konečně možnost záznamu rodinného videa postupně začala stávat (do jisté míry) dostupnou všem vrstvám nadšenců. Pro rozvoj amatérského kameramanství je ale etapa (dejme tomu) posledních 10ti roků srovnatelná snad pouze s vývojem počítačových technologií a digitálních fotoaparátů. Novodobá historie amatérských videokamer zná poměrně značný počet nahrávacích systémů, jež už v roce 2005 budou jen dosluhovat nebo které možná obdrží pomyslnou nálepku "slepé rameno vývoje". Autor dnešního textíku nepatří mezi konstruktéry videokamer ani (bohužel) mezi jejich poradce, ale jako obchodník z tradiční kamenné firmy má na věc názor, jenž předkládá veřejnosti: Everio může být jeden z opravdových náznaků budoucnosti, vážení! Nech tuto formulaci nepovažují profíci a točiči všemožných akcí za bernou minci - ani já si nevezmu na příští svatbu nic menšího než třeba XM2 či VX2100 - ale je to tu a pro rodinnou amatérskou video-tvorbu je s tím třeba velmi vážně (!) počítat…

K případné objednávce popisovaného přístroje JVC Everio MC200 (např.) dobírkou přikládáme náš E-mail, telefon do brněnské prodejny (541218591) a popis cesty..

neco
Rád prozkoumal cosi, co už možná brzy odloží plenky: Petr Jelínek
Mimochodem: všiml si čtenář, že tyhle stránky nemají prázdniny...?