Miniaturní 3CCD od Sony: DCR-HC1000

Co to je a k čemu to má sloužit? První otázka do rvačky: pokud má videokamera se třemi snímači sloužit opravdovým fajnšmekrům a náročnějším uživatelům z pomezí profesionálních kameramanů, asi se její vývojáři (a to hned několikrát) mýlili. Předem celé mini-recenze upozorňuji, že jako poměrně frekventovaný amatérský uživatel mám (občas) docela jasno vo co gou a jako obchodník (možná) vím, co si asi tak (středoevropská) veřejnost přeje. A tady jde o toliko úchylek z mých i (pravděpodobně) zákaznických představ, že to holt nejspíše musím bonznout všem. Ale v rozporu (?) s naznačenou kritikou začnu popisem technických vymožeností a zjistitelných kladů nového stroje. Fešná mini-krasavice v "černých kozačkách, černé šněrovací blůzičce a s bičíkem" má tři CCD-snímače Sony s úhlopříčkami 1/4,7" a s 1,070.000pixely každého z nich. Světelnost objektivu (závit pro příslušenství má neminiaturní průměr 37mm) je F1,6-2,8 a 12násobný optický (plus 150xDigi) ZOOM vykazuje čísla 3,6-43,2mm. Fanouškům "foto-čísel" je tu i známý přepočet na kinofilm: 49-588 mm v režimu videozáznamu a 41-492 mm ve fotografickém režimu. Rozměry stroje (Š x V x D) jsou 101x78x158, hmotnost "bez ničeho" pak udávána nemalých 780 gramů. Tolik úvodem, za kterým už jen drobné upozornění: dnes jsou tu v textu více než jindy "schovány" pod odkazy snímky, z nichž některé u textů vidět ani nejsou…

Zařazení elegantní mašinky, výbava a hlavní klady...?

Nalezené klady nejsou k zahození. Jak je (snad) dobře vidět z obrázků, kamera HC1000 má vcelku zvláštní kloub - u Sony jej nazvali Multi-Angle-Grip (slouží pro ovládací pravičku) - jehož účel bych klidně viděl (dle citace JVC pro PD1 - její kloub) v rychlém přecházení z vyššího do nižšího úhlu záběru. Jenomže jak jej mohou využít alespoň kousek dolů tzv. hledáčkoví kameramani (tedy i já), když samotný hledáček je zcela pevný? Dokončeme zde tedy onen kloub: ohromná věcička bude (anebo ne?) pouze další ohebností, jež se bude moci "podělat", ale faktickou uživatelskou logiku nebo výraznou výhodu bych v tom asi ani neviděl. Ale třeba nás později něco napadne, proč je takto mechanická část s kazetovým výtahem jaksi zvláš a s otočným patentem, kdo ví…? Videokamera má podle rakouského WEB-u optický stabilizátor obrazu. Ostatní prameny (např. čs. návod) se o něm buď nezmiňují (skoro) vůbec anebo jej považují za elektronický. Ověříme to, říkal jsem si jednoduše - jenomže kde. Na kameře to napsáno není, český WEB má kameru do dneška (24.září) jen jako tzv. tiskovou zprávu, v přehledu kamer jej nemá (a na německém je taky - zatím - odbyta tiskovkou) a samotný účinek stabilizátoru v praxi se při takovém (víceméně dosti malém) přiblížení odhadnout nedá. Tak jo, stabilizátor - respektive jeho druh - nevím na 100% a upřesním jej…

Barevné vyvážení a nastavení ostrosti. Podobně jako velevyspělá a veleuznávaná - a taky podstatně větší - poloprofesionální tříčipová konkurentka firmy Canon XM2 má i Sony DCR-HC1000 některé finesy vyšší třídy: nabízí vyvážení barevné sytosti obrazu i nastavení ostrosti záběru. Navíc je vybavena (snad) jako první amatérka této HIGH-kategorie i šíleným dvojím připojením externích mikrofonů: může nahrávat zvuk do předních i zadních "exterňáků" a pomocí nich moci vytvářet dokonce údajně i prostorový zvuk, označovaný obvykle jako verze 5.1. Vcelku jinak dnes asi nezajímavý fotografický režim s maximálním poměrem stran 1.152x864 je posílen vestavěným výklopným bleskem, jenž má udávánu reálnou účinnost asi do 2,5 metru, a to vše je doplněno tzv. inteligentní botičkou pro volitelná připojitelná příslušenství, jež - jak všichni dávno víme - jsou jedněmi ze silných zbraní firmy Sony. Manuální ostření pomocí prstence na objektivu zařaďme do dalších zjistitelných pozitiv, podobně jako možnost funkce tohoto kroužku pro ruční (!) transfokátor (viz přepínač). Známé logo na objektivu Carl-Zeiss komentovat snad příliš netřeba a výbava slotem na (tzv. krátkou verzi) Memory Stick Duo (MSD) je pro ukládání fotek vcelku pochopitelná: v pořizovací sadě je přiložen adaptér na (klasičtější) dlouhý MS…

Přípojné konektory videokamery Sony HC1000 jsou zde k dispozici všechny potřebné. Vedle už zmiňovaných vpředu umístěných dvojitých zdířek pro externí mikrofony (nazvané FRONT a REAR) zde najdeme - podle obrázku zde vpravo u odstavce zespodu nahoru - napájecí zdířku DC IN (pod krytkou), velmi speciální audio-video-konektor, jenž je samozřejmě oboustranně průchozí a skrývá ve své funkci i známé S-Video (nenahrazovat to prosím zkratkou S-VHS), nepostradatelné oboustranné rozhraní IEEE1394, jež Sony označuje i-LINK (také průchozí ven i dovnitř), USB-rozhraní a speciální zdířku LANC, jež může sloužit nejen potápěčům k propojení do vodního pouzdra. Mezi přípojné zdířky bych si dovolil přiložit ještě detailní obrázek slotu na paměovou MSD-kartu, o jejímž významu i doplňku v podobě adaptéru se zmiňuji v předchozím odstavci. A a nezapomeneme: přiložená kapacita MSD v pořizovací sadě s přístrojem má jen 8MB (což je ale zcela běžné) a foto-režim videokamery ještě umožňuje i volbu nižšího rozlišení náhledové kvality označované obvykle zkratkou VGA, tedy 640x480 bodů…

Omyly vývojářů či prosazení čehokoli za každou cenu?

Plynule k nerovnostem vozovky. Nesrovnatelné čipy i rozlišení oproti např. malým 3CCD firmy Panasonic NV-GS120/200 jsou sice výrazným trumfem, ale oněch zmíněných ALE je tu ažaž. První ze všech je opět slavný dotykový LCD-panel! Zatímco uznávaná a určitě o kousek více i poloprofesionálnější firemní předchůdkyně dnes popisované miniaturní tříčipovky DCR-TRV940 měla ještě - mimo právě onen LCD-daktyl - možnost jakési mechanicko-elektrické volby opravdového vyhovění nastavovacím požadavkům majitele-uživatele (tlačítko+točítko), tady už kameraman nenajde kromě volby ručního ostření a protisvětla v podstatě VůBEC NIC! Všechno má ten vetřelec prostě uvnitř, a to jej činí pro jakékoli manuální volby (bohužel - mluvíme o 3CCD!) takřka nepoužitelným. Druhou (můj subjektivismus) velmi závažnou chybou vývojářů je umístění akumulátoru: jak si může vyspělý tříčip pořídit jako svoji první (druhou?) strojovnu do živnosti točič (nebo dokonce profesionální firma z oboru), když do vyobrazeného AKU-šuplíku nemůže vložit nic většího (ale ani v zásadě nic jiného), než přiloženou kapacitu akumulátoru NP-FF71 (prý až) na 3 hodiny provozu? Tak tohleto jsem opravdu FAKT velice nepochopil. A na nevýsuvný a nevýklopný tubus jinak přehledného (barevného) hledáčku snad ani nemá smysl rozvádět jakékoli teorie, tohle asi většina kameramanů-fajnšmekrů a točičů chápe, že ano…

Zpátky k výbavě a výkonům! Videokamera Sony DCR-HC1000 je (pravděpodobně) nástupkyní úspěšného modelu DCR-TRV940 (no potěš!). Jako taková sice oplývá některými (asi) shodnými a některými (asi) i většími finesami proti své předchůdkyni, ale jako celek nejspíše nebude doceněna. Menší výklopný LCD-panel 2,5" (211.000Px) sice JE v dnešním světě standardem, ale pro daktylové ovládání NENÍ asi proti 3,5" LCD u 3CCD tím pravým. Barevný hledáček sice umí vcelku velice solidní barevné (podle mě trochu studenější) podání, ale se svými 123kPx také nijak nevyčnívá - a ta pevná už výše zmíněná mrňavá gumová očnice je přinejmenším na rozmyšlenou. Standardní výbava obrazovými i přechodovými efekty je i zde coby obvyklý čipset firmy Sony a i u něj je (ne)přístupnost a logicky také (ne)použitelnost dána LCD-panelovým ovládáním. Možnost komprimovaných videoklipů 320x240 na paměovou kartu určitě taky nikoho neohromí. Ale ten hluk na vestavěné mikrofony…

Riskuji, vím že riskuji! Kolik asi zapřísáhlých fandů Sony mi zase bude lát? Jenže vestavěné mikrofony DCR-HC1000 mi přivodily téměř šok: vcelku velmi (!) tichý exteriér, nevětrno a polojasno (prolínám zážitky při pořizování s následnými AV-dojmy v domácí TV): po očistci navolení mozaikové roztmívačky začínám nahrávku a kamera stabilizuje vcelku v pohodě. Vyrovnávání expozice je - jak je u Sony zvykem - excelentní, automatické ostření v podstatě neváhá a z nevýsuvného a nepohyblivého tubusu hledáčku jsem (téměř) až šílený. Dobře, natáčet se s tím určitě dá, teď už jen ta zvuková stopa! Pouštím si to poněkud nahlas ve větší TV 72cm (chci slyšet vzdálenější zvuky) a nevěřím: určitě to může být kusu od kusu z výroby, ale hluk ve videonahrávce je přibližně dokonce až na úrovni momentálně přečasto kritizovaných spotřebních modelů kterékoli značky v kategorii 20-30 tisíc korun! Jen s tím drobným rozdílem, že tady jde dnes přece nepochybně o pomezí zcela malobchodně-amatérských a (přinejmenším) semi-profesionálních videokamer, protože ty jsou ve zcela jiné cenové hladině (ano, všichni tu stále odezíráme) oproti maloobchodně dostupným. NE-jemná cirkulárka JE TU, což za 60 tisíc tzv. MOC je přece jen trochu MOC...!?!

A teď Sony: naznač - co uděláš pro fajnšmekry příště?

Recenze má být (asi) obsažná a (aspoň trochu, že ano) vyčerpávající! Jenomže tady fakticky není možno skrýt rozčarování nad momentální vývojářskou a výrobní politikou světového giganta No1. Vedle (pravděpodobně) "slepých ramen", jakými se dnes jeví blbinka prvního řádu micro-MV a (bohužel) také kdysi velmi slibný a donedávna i jaksi "personálně výborně obsazený" systém Digital8, má Sony prsty i v lecčems (jak asi, kdo to odhadne?) pokrokovém, jako jsou kamery na malé (8cm) DVD-disky a v Evropě v podstatě neznámé a nedostupné miniaturky na MD-disky. Největší průšvih světové jedničky je ale zjevně v něčem naprosto jiném: Nerozšířenější nahrávací systém dneška (mini DV) je u Japonce číslo 1 asi v menší pomyslné úctě, než by si zasloužil. Jak jinak pojmenovat výrobní strategii, ve které je v duchu dneška - rozumějme udělat co nejméně překážek v ovládání a výbavě všem potenciálním kupcům - dáváno tak moc na odiv, že ani dvouletý propadák něčeho "opravdu geniálního" (daktyl-LCD-panelu) v Evropě (a kdovíjak na dalekém Východě nebo v USA) s gigantem asi vůbec nehne…?

Rozsah transfokátoru a náhled foto-režimu videokamery Sony DCR-HC1000 by tu určitě chybět neměl. Přikládám tedy dva snímky v plném rozlišení 1.152x864, ale to ne kvůli jejich rozlišení, spíše kvůli představě (tj. porovnání) o rozsahu objektivu kamery. Obvyklá možnost zvětšení PC-myškou je samozřejmá a žádoucí i zde: restaurace naproti našemu obchodu je tu vyfocena ráno v první dekádě měsíce září (chybné nastavení hodin) a detail její baštovní nabídky nemá naznačit Pražákům, že je v Brně (možná) o kousek levněji (mívají výborná meníčka za 49,-), ale ukázat plný detail i s drobnou aberací, jež mají v maximálním přiblížení všechny kamery (alespoň trošku). Jak už bylo mnohokráte řečeno: možná se dostaneme v dohledné době (?) až na takovou alfanumerickou úroveň, že sem vždycky prostě a jednoduše šoupneme 10 vteřin videa v porovnatelném formátu a předvádění bude hotovo. Ale takhle zatím musíme zůstat při starém, určitě zdaleka ne všichni čtenáři mají rychlé připojení jako autor textu, že ano (tzv. střední kabelový internet UPC v Brně - Chello Plus - momentálně valí klidně i přes 2.000kilo)…

Naznačme ještě jakýsi souhrn parametrů pro Sony DCR-HC1000, zopakujme si společné znaky daktylů, odkažme na naše obrázky, informace z našich stránek, ukázky digi-fotek (prohledání stránek podle našeho vyhledávače napoví) a také na běžně dostupné odkazy v našich končinách. Pokud někoho nezaujala někdejší recenze na neoficiální královnu dotykáčů Sony PC330, určitě ocení z tohoto článku názornou animaci ovládání LCD-panelu (druhou naleznete tady). Videokamera Sony DCR-HC1000 měla být štikou ve stále více obsazovaném rybníce miniaturních tříčipovek. Ambice k tomu určitě má, ale její výše zmiňované vývojářské a s tím i logicky související (?) závažné ergonomické nedostatky ji (pravděpodobně) nepostaví tam, kde by ji chtělo (nejen) pražské zastoupení (a že si ji tam i s jejím daktylem pochválili) světoznámé firmy určitě mít. Škoda, přeškoda tohoto pokusu: každý zasvěcený do našeho oboru videokamer přece jasně ví, že firma Sony je (anebo přinejmenším donedávna byla) jedním z hlavních vůdců a tahounů světového Know-How v (nejen) amatérských videokamerách. Znalcům a točičům všeho "na kšeft" je sice jasné, že profesionální technice bude Sony velet dál, ale oni také přece najisto vědí, že tam žádné experimenty á-la dotykový panel neplatí, že ano…