Rozpačitý, ale světový rekord: SonyPC55

A opět jsme u již ustáleného zvyku: totiž nejprve naznačit (nejen) nově příchozím čtenářům související problematiku. Tedy navést všechny, které to zajímá, na námi popsané miniatury kvarteta hlavních producentů. Už téměř před dvěma lety jsme zde představili (tehdy) nejlevnější dlaňovku JVC DX25 (a poté ještě obhájili levoruké ruční ovládání) a v létě 2003 jsme předložili jakési souhrnné oslavování videokamer-dlaňovek i s mnoha osvětleními samotného pojmu „dlaňový“. Do stejné kategorie pohotových mašinek každodenního nošení vždy a všude se dají určitě zařadit i recenzovaná JVC DVP7, kartová SV-AV100 firmy Panasonic, kapku přerostlá Sony PC330 či běžně dlaňová Sony PC107. Canon byl v této kategorii zastoupen sympatickou stříbrnicí MVX10i a na podzim 2004 pak její nástupkyní MVX35i. JVC tu měl své želízko ještě ve dvoj-recenzi s DX37 a opozdilý popis na Canon MV6iMC pomáhal řešit naše obchodní přebytky. A proč vlastně chtít dlaňovou videokameru? Nejspíš hlavně asi kvůli její pohotovosti, která umožní v důsledku natočení mnohem více situací, protože kamera je stále s námi a díky své skladnosti dovolí natočit mnoho scén, u nichž by větší kamery asi nebyly přítomny přinejmenším kvůli oné nepohotovosti…

Světový rekord miniaturizace = hafo extras a 2 barvy !

Impozantní maličkost! Fanoušky našeho oboru může sice napadnout spousta jiných sousloví, ale já zvolil tohle. Krásná mrňavá mašinka má vzhledný a luxusní design a takovou spoustu zvláštností a specialit, že se o ně rozhodně musím se čtenáři podělit. Výjimečnosti, jež zde nepochybně představují vychylování z tzv. zaběhnutých kolejí, budu drze (?) číslovat. číslo 1: žádný hledáček! Tohle mrně nemá vůbec hledáček, ale zato se na levý bok samotného přístroje vývojářům vešel nadstandardní LCD-panel s úhlopříčkou 3" (!) - samozřejmě dotykový. číslem 2 bude pro mé chápání (ne)standardu nejspíše o držení: žádný běžný zápěstní řemínek! I když hned ujišuji, že pro vlastní obsluhu videokamery nejde asi o žádný problém. číslo 3 je o akumulátoru: zcela nové uspořádání kontaktů na baterčičce NP-FA50 do mini-šuplíku pod dlaňovým úchopem přístroje. číslo 4 bude o ne zcela ojedinělé dokovací staničce a jako svou pětku označuji největší počet tlačítek u okraje displeje od vynálezu dotykového LCD-panelu. Ujišuji tu ale všechny skalní Soňáky, že vyjmenováním zvláštností jsem nesledoval jakoukoli destruktivní kritiku, jen tato vesměs určitě pochopitelná extras na superminiaturní PC55…

Vzhůru k popisu samotné mašinky! Videokamera (snese-li vůbec tento mini-prcek takové označení) Sony DCR-PC55 (čs. WEB) tvoří zřejmě dvojici s o kousíček levnější a minimálně odlišnou kolegyní PC53 (český WEB) a dodává se ve stříbrné nebo černé barvě. Nepopiratelnou eleganci obou provedení zde naznačují i srovnávací fota, kde jsou obě barevné varianty vedle sebe - pro porovnání. Jiným a představě čtenáře snad taktéž účelným porovnáváním by mohla být v nedávné aktualitě zveřejněná fota PC55 vedle donedávna světově nejmenších konkurentek (2x recenze) Canon MV6iMC a JVC GR-DVP7-9: snímky zboku a zezadu. Zopakujme si srovnání velikostí a hmotností, jež jsme pro lepší přehled zakomponovali do naší malé tabulky. Oproti MV6iMC a DVP7 je tedy novinka opravdu nejmenší, i když některé rozměry PC55 mohly být podle mého názoru výrazně jiné (viz dále). Přehled rozměrů a hmotností obsahuje i několik dalších modelů v čele s nejmenší páskovou videokamerou vůbec, tj. microMV IP1 a taktéž kartovou AV100. No a zmíněná tabulka existuje proto, že to editorovi těchto stránek (autorovi textu) připadalo jednoduše zajímavé…

Zcela standardní osazení v nestandardním mazlíčkovi..

Videokamera PC55 je osazena CCD-čipem 1/6" s 800.000 body, což logicky bude znamenat pro většinu fajnšmekrů asi téměř zbytečnou funkci vestavěného foto-režimu. Na paměovou kartu MS-DUO lze ukládat snímky o velikosti pouze VGA (to jest 640x480), ale výrobce zde nebyl lakomcem jako bývá konkurence a přiložil kapacitu (dokonce!) 16MB; včetně MS-adaptéru (viz foto). Samotný LCD-panel má 123.200 bodů, objektiv (F1,7-2,2) umí klasické až 10násobné optické přiblížení a nad tím má ještě schopnost obraz až 120x digitálně zvětšit. Koho zajímají čísla, ohnisko se mění v rozsazích 2,3-23mm a tzv. přepočet na 35mm-kinofilm je 44-440mm u videa i fotek. Rychlost závěrky má rozsah 1/2 až 1/3.500 vteřiny a stabilizátor je elektronický. Jinak se nižší verze PC53 liší (snad) jen neprovozními vstupy - přiznávám, že pro tuto recenzi jsem levnější verzi neměl k dispozici. K vyjmenování standardních parametrů by mohlo stačit vše již uvedené, ale přidejme sem ještě rozlišení komprimovaných klipů - 320x240 nebo 160x112 - a k tomu konstatování, že jsou tu i digitální efekty, dálkový ovladač a stereofonní zvuk…

Hlavní vypínač je tu v provedení zapni a přepni si na požadované, což je přinejmenším malá komplikace pro obě další volby za nahrávacím režimem (ten se navolí vždy první). Velmi zvláštní je i funkce kolébky transfokátoru, pracující ve směru na výšku, ale na rozdíl od jiné miniatury AV100 zcela palogicky obráceně: nahoru by asi většina uživatelů čekala najetí na detail, dolů pak odjetí, Mr. Sony má jiný názor, nevadí. Nošení dokovací stanice pro kompletní připojení zde už nedávno kritizoval kolega Marek, já bych ale u takhle maličké strojovny tzv. dokovací nástavec zcela chápal a toleroval. Co mně ale připadalo chybným na první pohled (a omak), je založení akumulátoru, kdy se stejně asi musel vyvíjet nový velikostní druh. Tady měl někdo vývojářům jasně vysvětlit, že právě ve skladnosti bude největší deviza mašinky pro fajnšmekry: do kapsy saka obleku atd. Jenže: když zmiňovaná boční zásuvka na akumulátor dělá kameru téměř stejně širokou, jako je Canon MV6iMC a dokonce o kousíček širší, než někdejší rekordní JVC GR-DVP7, je to škoda. Určitě se dal vyvinout podobně malý AKU (možná by musel mít jiný tvar) do podobného šuplíku někam pod mechaniku a stroj zeštíhlet, že jo, milí Japonci…?

Vlastní práce s přístrojem. Miniatura Sony DCR-PC55 je zcela normálně pracující videokamerou, ze které lze obdržet - a zejména v exteriéru s denním světlem - kvalitní amatérský videozáznam. Vcelku logicky bude vykazovat (a vykazuje!) slabší citlivost ve známých horších světelných podmínkách, nakonec jako prakticky každý dlaňový prcek. Přinejmenším by k obhájení slov mohl napovědět pohled do čočky velice miniaturního objektivu, který mimo jiné není osazen žádným závitem pro případná optická příslušenství. Zajímavě ukrytá je tu i botička pro další volitelné doplňky, jejíž kontakty umožňují napájení originálních libůstek od Sony, ale do níž se vzhledem k rozdílné rozteči sáněk nedá připevnit nic z tzv. universálních doplňků. Ostatně na to také již upozorňoval kolega Marek v nedávné recenzi dvojice modelů z řady DCR-HC. Drobnou kritiku by si zasloužilo i samotné ovládání spouště: zatímco běžné dlaňovky mají obvykle ukazováček i pro ZOOM, tady je řešeno obojí - přiblížení i video-spouš - palcem a pro samotnou práci to nemusí vyhovovat každému. Stejně to nakonec měly i nedávné modely JVC - a docela nedávno (ještě předloňská řada)…

Nabídky čipsetu Sony v dosud nevídaných (?) kolážích

Nabídka ovládání videokamery v jejím dotykovém LCD-panelu. Vcelku standardní čipset firmy, který osazuje firma Sony do velké části svých současných kamer, je i zde. Pro mnohé uživatele až neuvěřitelně nepřehledná nabídka samotných ovládání je vstupním pomyslným precedentem každému, kdo se nově seznamuje s daktylem. Hlavnímu recenzentovi (mně?) těchto stránek je upřímně úplně jedno, jak se na názory (pravděpodobně) nejčtenější W-adresy amatérských kameramanů dívají zůstávající skupinky fanatických přívrženců pyšné firmy Sony, kteří zatím nepochopili, že Boss se (zda dočasně?) uzavírá mnohými experimenty podobně, jako se kdysi velmi dávno uzavíral nejmenovaný (?) státní útvar za Velkou zeď. Nebo má některý z čtenářů jiné přirovnání na současnou výrobní politiku BIG-Bosse světové elektroniky s jeho četnými libůstkami, jež nejsou kompatibilní (roztečí botiček příslušenství dovršeno)? Schválně jsme přiložili pro představu čtenáře kus metru, aby bylo srovnání co nejzřetelnější. A stejně tak se bohužel nedá zasunout ani třebas universální světlo, které může mít uživatel X roků, ale - a to je možná nejtragičtější - do letošních botiček nejdou zasunout ani loňské doplňky Sony…

Změňme zase jednou zaběhnutý systém (zdánlivého?) odbývání téma nabídky tzv. čipových sad Sony: prostě si jednotlivé základní i související funkce trochu popišme. Hlavní nahrávací i přehrávací nabídky tvoří tzv. stránky jakýchsi podnabídek, které nabízejí obvykle šest větších ikonek a k nim posouvací (nahoru-dolů) a návratový obdélníček (křížek). V nahrávacím režimu může uživatel v pozadí vlastní nabídky sledovat snímaný obraz, v přehrávacím módu (páska i karta) je pozadí LCD-displeje modré. V obou případech jsou k dispozici údaje o zůstatkovém čase ještě možné činnosti videokamery odvozené od kapacity akumulátoru a délce nahraného nebo přehrávaného úseku v reálném čase: lze tu odezírat i jednotlivé odpočítávání snímků (frejmů), jichž je 25 kusů na každou vteřinu záznamu. Abychom nevypisovali zbytečné spousty textu, vyfotili jsme (snad) všechny možné funkce na LCD-displeji a udělali z nich několik foto-koláží, ze kterých může čtenář (zvětšit si myškou!) snadno odezírat rozsáhlé možnosti s dosti komplikovaným přístupem dotykovým LCD-panelem (pozor, pro přehlednost jsou snímky kapku větší než obvykle)…

Konektory a propojení Sony DCR-PC55. Jak už bylo řečeno výše, popisovaný trpaslík má ve výbavě přiloženu tzv. dokovací stanici, na níž najde uživatel vše potřebné. Odezírejme z obrázku: vedle mechanické odjišovací západky RELEASE je zde vypínač kolébky ON-OFF a kromě hlavního přípojného konektoru do přístroje (ten je nahoře) pak čtveřice potřebných zásuvek. Zleva je to tedy USB, IEEE1394 (u Sony i-LINK), napájení kamery DC IN a velmi speciální (!) - a naprosto nekompatibilní s jinými než originálními kabely (např. po ztrátě káblíku) - zásuvka mnohonásobného konektoru analogového výstupu/vstupu A/V. Přístroj samotný pak poskytuje na pravé straně svého minitěla alespoň tuto A/V-zdířku a možnost napájení. Snímek s detailem konektorů na vlastním přístroji ukazuje i složitější podlouhlý konektor pro nejkompletnější propojení se zmiňovanou dokovací staničkou. Připomínáme raději zas a znovu, že všechny naše obrázky jsou už třetím rokem vybaveny popiskami - o co jde (podržení PC-myškou) - a taktéž možností jejich zvětšení (kliknout); zhruba na velikost do rozměrů kterékoli ze stran 800x600 (málokdy více)…

Experimenty fanoušci překousnou (?) a prcka koupí…?

Hledáček. Absenci jakéhokoli hledáčku u tohoto trpaslíka docela chápu. Není mi sice jasné, jací odborníci editují stránky českého zastoupení - když u této kamery udávají v kolonce Hledáček parametr "černobílá" - ale budiž, překlep či šotek se občas popase. Důležitějším zjištěním pro potenciální kupce bude spíše to, jak se zaklopeným LCD-panelem. Budete (?) se asi divit, ale skoro úplně normálně: respektive sice poslepu, ale kamera normálně reaguje na povel spouště a natáčí i s přiklopenou obrazovkou k tělu přístroje. Jasně, zvídavé napadá další otázka: co nevyklopený LCD na foto-režim? Nic, i tato funkce kamery je zachována bez odklopení displeje, s tím, že hledání správného detailu je samozřejmě opět tzv. poslepu. Jinak má tato kamerka vcelku pochopitelně docela málo širokoúhlý záběr, což platí shodně i pro fotky a udávané parametry výrobce to ostatně potvrzují. Představě čtenáře zde nabízím plný rozsah transfokátoru PC55 z fotek (Wide versus Tele), ze kterého je dobře patrný i vlastní výsledek režimu statického snímku…

Shrnutí prvních dojmů s DCR-PC55? Napsal bych asi snůšku kritiky, kdyby ve jménu cenové politiky producenta posledních let byla mašinka s obvyklou vysokohorskou Sony-přirážkou. Takhle budu podstatně mírnějším: světový rekord oné miniaturizace čtvrtpalcové pásky to je, ovládat se dá ten prcek v zásadě taky (ale koupil by si to tzv. zásadní manuálista jen notně posilněn alkoholem) a nakonec z toho mrněte leze i docela normální video. Fotografický režim je tady asi (téměř) k ničemu, držení je velmi diskutabilní a o (ne)možnostech vývojářů Sony ztenčit tento přístroj jiným umístěním AKU už bylo výše. Vzpomínám si, jak jsme ve firmě kroutili hlavami nad druhdy popisovaným experimentem Sony DCR-IP1, v němž bylo podivností ještě více (např. komprimát MPEG2 lineárně na pásku); a celá ta sranda je stále v nabídce za 60 tisíc tzv. MOC. Tady tak rozporné pocity nemám: miniatura je úhledná, fajnšmekr na 3CCD nebo 2MPx si ji nekoupí, ale zájemce si podle mého názoru jistá množina kousků PC55 najde. Pětapadesátka se dá nosit v kapsách svrchního oblečení přece jen výrazně lépe a pohotověji, než tzv. HANDY-kamery. Je to jen můj tip, nic víc (ale taky nic míň)…

K případné objednávce popisovaného přístroje Sony DCR-PC55 (např.) dobírkou přikládáme náš E-mail, telefon do brněnské prodejny (541218591) a popis cesty..

neco
Snímky a jejich úpravy: recenzent s kolektivem (díky hlavně JR)
Další novinku letošního veleplodného roku popsal: Petr Jelínek