Sony SR70: 60GB Hadr je betálné mazec!

Ani nevím, kdy jsme si zavedli onen zvyk odkazů na související povídačky, ale myslím, že to vůbec neškodí: nepříliš častí návštěvníci nemusí ty texty dlouho hledat a věrnější fandové vědí, že stačí prostě přeskočit na další odstavec. Historie nepáskových systémů ukládání videa je zatím velmi mladá. Teprve v roce 2001 přichází elektronický gigant Hitachi se svým (tehdy) převratným DVD-RAM a následně, v létě 2002, začíná éra kartových miniatur. Ale náš Dr. Hadr (přezdívka pevného disku) je tu pouze od loňska a jako takový zažívá asi stále gloriolu totální novinky. Victor totiž téměř přesně před rokem uvádí své diskovky Everio G, do nichž osazuje převratné pevné 1,8" disky s 20ti a 30ti GB prostoru: a hned na úvod od firmy Hitachi, a se nám to neplete. Veliký Sony sice nerad přichází s čímkoli jako nikoli první, ale brzy následuje JVC a už v letošním jaru vypouští svou prvotinu s pořadovým číslem 100 - pro náš trh Devadesát. Přestože značka vestavěných disků není asi pro spotřebitele nijak důležitá, uveďme si jako zajímavost, že hned tuhle následující sezónu se logo HDD mění na jméno Toshiba…

Videokamera - i když já mám dost velké problémy s tak úplným slovem při pohledu na novinku - má označení DCR-SR70 a mimo zmíněnou největší kapacitu 60GB pevného disku z HDD-řady v přístroji je takřka dvojčetem prostřední Padesátky (čs. Web): má stejný CCD-čip s 1,07 milionu bodů a také s 1/5,5" úhlopříčkou; stejný 12-násobný motorový (tj. optický) ZOOM a širokoúhlý dotykový (ach JO) LCD-panel s mírou 2,7" a celkem 123.200 body. Hmotnost bez AKU je 360 gramů, míry pravečka jsou (Š x V x H) 69x71x117 mm, průměr závitu pro optické doplňky je 30 mm, rozsahy závěrky 1/3-1/3500, stabilizace elektronická a maximum rozlišení pro digi-fotografie 1.152x864. Jinak poprosím ctěného čtenáře, aby si kompletní výčet suchých dat prostřední nastudoval na stránkách čs. zastoupení; a to včetně přepočtů ohnisek a dalších nudných parametrů: mně se chce s maličkou kráskou spíš hrát a zkoušet - ostatně od čísel jsou tu tabulky a přehledy, že ano. Nuže k věci: co se dá zjistit běžným ohledáním praktického lékaře od videokamer a jak se s fungl novými miniaturami dá anebo nedá skamarádit a pracovat. Zvu čtenáře na prohlídku diskovky z kapku jiných pohledů, než jak jej stvořila moje mladá kolegyně Lenka…

Kompaktní prcek je v podstatě docela elegantní, ale jak naříkám o kus výše: Videokamera to není: ani klasika, ani s velkým V, ani osazená tak, abych vášnil hned za úvodem. Vůbec žádný hledáček (stejně jak diskové JVC), vůbec žádný kartový slot (oproti JVC), nedostatek přípojných zdířek (JÓ, Sony a "dock-station") skoro žádná tlačítka (JÓ, daktyl-displej) a když už botička na doplňky, tak rozhodně ne pro cokoli universálního. Hlavní vypínač je tu opět na postupné přepínání od nahrávacího módu přes fotografický režim až k přehrávání pootáčením malého stříbrného prvku: tudíž bez možnosti přímé hnedvolby prohlížení videoklipů (nebo fotek) a hlavně včetně zbytečného otevírání a zavírání automatické krytky objektivu. Holt je spotřební elektronika asi ve světě určena ke spotřebování a staré dobré (nejen?) české motto, že co bylo druhdy drahé, musí i dlouho vydržet, je zjevně dálno-Východem chápáno pro bohatší Západ diametrálně jinak; konzumněji. Ale kde teda sakra bydlíme My, obyvatelé 78.864 čtverečních kilometrů, ha (:-D)? Ale nic, jděme pokračovat malou prohlídkou: Sony SR70 startuje do plné pohotovosti zhruba za 6 vteřin a vypíná - se zhasnutím všech kontrolek - asi za 4 sekundičky…

Je to takový hranolek. Neforemnost jinak malého těla potvrzují udávané rozměry, kde šířka Š s výškou V jsou téměř shodné - a chybějící 2 mm pomáhá míře Š dostatečně doplnit zápěstní řemínek. Zaplapánbůh, že vůbec ještě takové vymoženosti (zmíněný řemen) jsou: víme přece, jak se drží CF-prvotina JVC MC200 nebo jak může mnohým chybět takovýto standardní způsob držení geniálního mimča S150. S těmi rozměry tedy nevím, dal-li se anebo nedal-li se tenhleten patvar uspořádat uvnitř do jiného tvaru (a mluvnické cvičení také splněno :-D). Ale píšu to hlavně proto, že když se TO souká do bundy, jeden neví, jak TO otočit a nakonec se mi TO zdá oproti běžnějším tzv. HANDY kamerám či dlaňovkám docela jako (v kapse) tlačící cihla. Tedy ne že by na tom diskové JVC byly nějak lépe: například řada MG21 až 77 má míry ve stejném pořadí (ŠxVxH) 68x69x109 mm a i hmotnosti jsou velice podobné 340-370g. Transfokátor SR70 má velmi citlivý chod, ale známá raketa s blesko-najetím i odjetím plného rozsahu - vyklopením čudlu o milimetr - se nekoná a ovládá se TO v pohodě…

Ostření u všech posledních modelových řad kapku kulhá a přeostření z makra do prostoru jakbysmet. Zkrátka Sony už není ani technickou (ne)dokonalostí tím, čím býval, beru-li si do úst jenom maloobchodní a spotřební videokamery. Mimochodem zde vzpomínám, jak jsme zkoušeli nedávno porovnávat tuto rychlost přeostření Makro-WIDE u HC1 i HC3 a na obě dámy jsme shodně museli počkat docela dlouho. Automatický časovací vypínač (5min a NIKDY) mi mašinku opět vypnul a já si ověřil, že k opětovnému zapnutí stačí pootočit stříbrný vypínač o patřičný kousíček. Jako drobnou zajímavost lze uvést, že pokud kamča usne z přehrávacího čili prohlížecího režimu, zmíněné pootočení vypínače ji uvede do video-nahrávání: nikoli zpět do stavu se zavřenou krytkou. K předchozí formulaci doplňuji, že dělím nahrávací funkce na snímání videoklipů a pořizování fotografií; proto to slovíčkaření. Držení strojku je celkem v pohodě, reakce ani ovládání - dokud nechci manuální volby - nevybočují ze zavedených znalostí o spotřebních videokamerách, i když… I když já přece popisuji jakýsi vrchol podzimních novinek a První dámu, která už má 60, tedy Gigabajtů…

A přesto mám tak spotřební pocity; a to nikoli jenom kvůli daktylu nebo neforemnosti tělíčka Sedmdesátky. Proberme se uspořádáním a ovládáním stroje, začněme shora: Speciální botička neumožňuje nasadit nic, co by nebylo ze speciální edice producenta posledních dvou sezón; a za ní je tu posuvný spínač NIGHTSHOT PLUS, páčka pro ZOOM a tlačítko PHOTO. Přiřadím-li kulatý stříbrný bazmek hlavního vypínače zadní stěně těla kamery, vyčerpal jsem vše, co se dá shora na DCR-SR70 vidět a popsat, nebudu-li se rozplývat nad fešnými slogany Carl Zeiss Vario-Tesar či MEGA PIXEL přesně podle přiloženého obrázku. Pravá strana těla je krom krytu disku a výše už vzpomenutého zápěstního řemínku vcelku nezajímavou; a zleva se také nekoná žádná větší prohlídka: pod hranou LCD-panelu je tu jen tlačítko protisvětla BACK LIGHT a černá krytka zdířek ukrývá AV-výstup, napájení a oproti SR30 se pod ni vešel i tzv. LANC - v praxi nejvíce kvůli podvodním pouzdrům. Neštěstí zvané Handycam Station je nutno mít na paměti (tedy jeho nezapomínání) i u tohoto modelu - a nedá mi to se trošku víc do problému obout…

Veškerý humbuk a dovolím si zde napsat i nesmysl kolem oné staničky k propojení má v důsledku doplnění POUZE jednoho rozhraní: totiž USB-portu. Vynecháním téhle staničky (s úvahou o hodnotě i nutnosti naší milované daktyl-vymoženosti) by se možná snadno našly prostředky k minitrojtlačítku, jež by nechalo uživatele zvolit náhradu za onu neuvěřitelnost v podobě dotykového displeje (ach JO). Těžko odhadnout, jak asi rychle nebo jak Opravdu by se veliký Sony vrátil na výsluní prvního ve videokamerách a jak se pro jakákoli manuální nastavování Daktyl jeví coby nepoužitelným ovládáním všem těm, kteří natáčí nikoli jen v automatu. Jistým (nepřímým) důkazem pro tragický omyl japonských vývojářů je absence dotykové nepřístojnosti u čehokoli, co lze fakt zařadit do Vyšší kategorie a nazvat aspoň poloprofi-strojem. Amatéři, kteří natáčejí nejraději s podepřenou pravou rukou pod loktem a vyklopeným panelem na automat, laskavě prominou: ono to občas musí ven, zvláště když (možná) řešení i zdůvodnění (ne)existence daktylu jsou tu tak nějak nasnadě a současně diskutabilními, že ano…

Ale zpět k popisu těla Sony SR70. Zepředu je poměrně velký fešácký objektiv s fešným logem (viz ob odstavec výš), v němž se pohybují jakési lamely hodinářského mechanismu automatické krytky, o níž jsem už psal. Vedle kotouče objektivu je na pohledu zepředu vlevo kontrolka nahrávání (ta při záznamu nebliká - svítí) a pod stříbrným kovovým kruhem jsou zde stereofonní mikrofony, které lze doplnit exterňákem ECM-HGZ1. Předchozí formulaci pouze předpokládám, protože kvůli této recenzi jednoúčelový doplněk brát na sklad nebudeme: a mimochodem je HGZ1 s MOC 2.490,- deklarován jako monofonní. No nic - hlavně že se TO nacpe do vyobrazené "inteligentní" botičky (ach JO). Další vyhledatelná fantazie s označením HVL-HV1 - 3W reflektor s MOC 1.490 - také asi nebude žádným trhákem. Zadní strana těla přístroje není osazena ničím navíc oproti nižším HDD-modelům: u AKU-výklenku je video-spouš a nad tímto prostorem sada kontrolek a již popsaný stříbrný hlavní vypínač (a volič režimů). Zezadu na SR70 je to už vše; a spodek je osazen stativovým závitem s aretační jamkou a konektorem pro popsané Dokovací Neštěstí (pracovně to zkrátím na DN)…

Natáčení s diskovým bolidem bez hledáčku - a to coby vrcholem novinkové řady 2006 - je mému chápání v podstatě utrpením, ale už si budu dávat pozor na slova, tak slibuji. Připomínám, že se stále bavíme o malé spotřební (by vcelku vybavené) kamerce do terénu a právě pro takovéto účely jsem naprosto šíleným, když nemám ŽÁDNÝ hledáček a jakékoli manuály jsou současně (ne)dostupné v hloubi daktylového ovládání. Zapnu, chvilku počkám (viz výš: 6 vteřin ON a 4 vteřiny OFF) a můžu nahrávat, co hrdlo ráčí. Ani nevím, zdali se vůbec s oním „loketním“ kameramanstvím může poučený laik ukázat na veřejnosti, ale jinak to holt bohužel nejde. Při nahrávání bliká na horní hraně nad AKU-prostorem malá červená kontrolka ACCESS jako nejspíš jakési periodické ujišování natáčejícího, že disk je prostě All Right - interval blikání jsem naměřil v průměru 4,8 vteřiny, ale to asi není důležité. Zkoušel jsem se strojkem co nejvíc funkcí i efektů vyvolatelných z nitra jejího daktylu a podělím se tu o kladné i záporné Triky a pověry (to mám ze zlaté éry socialistické zábavy: tuším od druhdy známé televizní trojice Šíp-Uhlíř-Janů :-D)…

Hračičkám a fandům blbinek se může líbit prolínací obrazový efekt, který si umí "zapamatovat" poslední okénko záběru coby statický obrázek a do něj plynule prolne nový pohyblivý videozáznam se započetím další nahrávané scény. Obrys je v displeji nachystán jako matná pamě v pozadí a pro trefu do (např.) tváří či konkrétních objektů se potom snadno hledá patřičný motiv před zapnutím spouště. Hlavní nabídka tu má celkem 3 stránky nabídkových obdélníčků a dá se dosti variabilně přeskládat tak, jak chce mít její položky kameraman. A jsem u drobného fóru, alespoň jak se o překladech některých slůvek vyjadřovali i pochybovali mnozí přede mnou - u položek SET UP a LANGUAGE je hodně důležité, aby zůstaly, jak je Pánbůh Sony stvořil: u procesorů moderních videokamer je jasné, že pokud se dodávají do tolika částí světa, musí se připravit na jazyky tamtéž. A když si český člověk najede (např.) do čínštiny nebo šikmooký občan do naší složité řeči s diakritikou, pomyslně musí děkovat, že Soňáci tu ponechali ten svůj SET UP a anglický výraz pro jazyk. Prošel jsem se opakovaně i po různých rozsypaných čajích (:-D) a vždy našel ono spásné slůvko nebo aspoň zkratku LANGU. - to za společným lomítkem se znaky, které asi moc našich čtenářů nezná…

Z nabídek, které už byly popisovány na tomto webu víckrát, nemá myslím smysl rozebírat znovu další a další obvyklosti. Uvedu tedy jako první EX-odlišnost údaje o kapacitě pevného disku, protože dosud žádný přístroj se nemohl chlubit takovými hausnumery: v režimu HQ to sype 892 minut, v kompresi SP 1.319 minut a v nejnižším módu LP pak 2.528 minut místa pro videozáznam! V rámci dnešního matematického koutku nechám na čtenáři, a se s těmi óbr-čísly popere, bude-li chtít vědět přesně, kolik hodin a minut je na HDD možno nacpat. Evidentním rozdílem oproti konkurenci od Victora (klik) je "pouhá" trojice možností komprese a také to, že ani nejřidším módem se nedá nahrát na disk víc, než necelý trojnásobek dat v porovnání s nejvyšší kvalitou. Tady se asi sluší uvést postřeh jednoho poučeného laika, že totiž ECO a ULTRA režimy u JVC jsou v poměru cca 1:5, kdežto podobný výpočet Sony znamená údaj asi 1:3. Polopatisticky se tedy dá říci, že Sony se s variabilitou komprimátů pomazlil o kapku míň: respektive že nemá stejný počet možností - tedy co se týká úsporných módů videoklipů oproti JVC…

Video, fotky, šero a tma. Natáčel jsem s tímhletím neuvěřitelným zařízením spousty sekvencí v různé intenzitě světla, různých požadavcích na nastavení; a taky s různými zkouškami jeho manuálních vymožeností. Za úvodem dojmů plodím i nápad malovýroby speciálního podpůrného doplňku pod loket, kdy by kameramanova pravička mohla spočinout na jakémsi fórichtuňku na řemeni a měla by takto pro ony bezhledáčkové experimenty zcela oficiální Accessories. Video se natáčí jinak úplně v pohodě: kamera jede, motor běží, světla svítí a stěrače stírají; a to bez jakéhokoli uvažování o hluku mechaniky kazety (ona tady totiž žádná ta mechanika ani není, že :-D). Na ovládání kamery v automatu s otevřeným panelem neshledáno žádných výkyvů od zavedených zvyků poučeného laika. Na fotky je třeba přepnout do patřičného režimu, celá nádhera funguje bez zakolísání i se zvuky závěrky; výsledky najde čtenář v naší tradiční Galerii. Šero umí SR70 vcelku slušně, ale tmu jako každá spotřebka - buď jdeme do šedozeleného šílenství pod názvem NIGHTSHOT PLUS (NSP) nebo se spokojíme se zpomalenou závěrkou a víme, co to udělá s pohybujícími se záběry…

A teď si budu odporovat a dílčím způsobem tak hájit značku, coby bývalý SOňÁK. Zařazení nočního režimu mě v jedné situaci příjemně překvapilo! Natáčejíc (minulý týden) v jezdecké hale po setmění s umělým (ale slabým) osvětlením trénink, byl jsem příjemně překvapen, jak po zapnutí NSP bere mašinka přítmí bez šumu. Formulaci jsem logicky stvořil až po shlédnutí na domácí televizi, ale ani okamžitá kontrola nadšených jezdkyň v restauraci jezdeckého areálu nebyla o zklamání, budeme-li tolerovat malost displeje, na němž si dámy mohly pohyby koní porovnávat. Polopatisticky chci spíše asi říci (napsati), že např. v tmavé jezdecké hale se pro účely tréninků oželí barva, ale projasněné (téměř) černobílé záběry dokážou napovědět o pohybu koníčků více, než kdybychom trvali na barevném podání nepřirozeně tmavých scén. Takže v rozporu s obludnostmi, jež jsem si dovolil obnažit výše, není naše SR70tka v žádném případě zavrženíhodnou. Alespoň ne pro ty, kteří hledají elementární ovládání, minimum fakt použitelných manuálů a echt jednoduché ovládání s pocitem opravdového moderna, je-li bernou mincí stupeň stupidity obsluhy videokamery s otevřeným LCD na veřejnosti dle mého textu…

Galerie Videoklipů a fotografií. Sliby se mají plnit - a nejen o Vánocích, že ano. A my jsme se v nedávné recenzi SR30 zavázali, že Sedmdesátka bude mít víc ukázek (než jednu), tak tady to je. V prvním Videoklipu naší vcelku rušné brněnské tepny je 17 vteřin (20MB) maximální kvality HQ a druhým klipem chci nechat čtenáře v podobné 16 vteřinové (8MB) scéně porovnat, jak se liší nejnižší mód kvality se (zhruba) třetinovým datovým tokem. Nahrávky jsou (doufejme že budeme pochopeni) vytvořeny tak, aby se do nich nemuselo nijak zasahovat a aby se mohly přiložit i s původním zvukem. Za ruku kolegyňky Lenky, která tyto ukázky pořizovala, se nebudu omlouvat, nakonec je to jako ze života, že jo. Ukázek digi-fotografií s rozlišením 1.152x648 (ano, jsou 16:9) bylo poněkud více, ale vzhledem k nijak extra oslnivým výsledkům - srovnáme-li to se skutečně fotícími kamerami - nemá asi smysl krmit obsah recenze větším množstvím snímků. Jako obvykle (opakování není nikdy dost) se každý obrázek popíše přiložením kurzoru PC-myšky včetně údaje o datové velikosti a po kliknutí se zvětší na maximum, respektive přehraje nebo stáhne Videoklip do PC…

Drobnosti z recenzentovy praxe, které chce ještě sdělit? Ergonomie v pohodě, žlábek na prstíčky pravičky je velmi cool. Ovládací prvky zde nepadnou jako ulité, protože tu prakticky žádné nejsou. Pravda, ta troška, nahmatatelná prsty pravé ruky, je k dosažení solidně. Vestavěný harddisk se chová na poslech úplně u ucha jako kazetová mechanika - co se hluku týče - ale v nahrávce se naštěstí příliš neprojeví. Pořízené soubory coby videoklipy se v přehrávacím režimu řadí jaksi samy po dnech: pořídí-li tedy uživatel první den jen jeden malý záznam, na displeji se vytvoří stránka číslo jedna s pouhým jedním okénkem náhledu. Okének coby náhledů ke spuštění jednotlivých klipů stiskem do jeho políčka si sice může obsluhující naládovat plošně i 12 kousků na jednu stránku, ale ono samočinné řazení záznamů po dnech zůstává nezměnitelným. Nepřišel jsem na to, proč se tato logika zdála šikmookým bratrům nejpraktičtější, ale nakonec mi to může být jedno, já si to přece nekupuju, že jo. Zrcadlové otočení obrazu v LCD-displeji je samozřejmou funkcí i tady, do konektoru pro dock-station postrádám krytku, ale jděme to uzavřít, už toho bylo celkem dost…

Výhoda nebrat si do terénu s sebou žádná nahrávací média je very good. Možnost nakouknout kdykoli třeba před plánovaným nabíjením anebo výjezdem do akce na stav akumulátoru i bez nutnosti zapnutí kamery je fairly good. Možnost nahrávání úsporně s přiklopeným LCD-čkem je pretty good. Celková výbava HDD-strojku SR70 je quite good, uvážím-li jeho pořizovací cenu a kapacitu disku, ale mám tu pár negativek. Tak například absence slotu na paměové karty je failing. Neosazení běžné mikrofonní zdířky na tělo videokamery je podle mě stupidity. Nutnost téměř jakéhokoli manuálního ovládání přístroje (a jak jsme psali i jinde: až pro 100% přehrávacích povelů!) přes citlivou plochu LCD-displeje je idiocy. Speciální botička, do níž nejde bohužel zasunout nic universálního, je přinejmenším wrong. Tvary jsou s požadavkem oné skladnosti a pohotovému nošení ve sportovním oděvu uspořádány nějak a little impractically. Ale dost! Protože nemohu a nechci tyto stránky špinit dalšími frajerskoanglickýmislůvky začínajícími na písmenka shi - s trefným zacílením na jednotlivé detaily nových videokamer - napíšu už jen: to, co Sony býval v maloobchodním sortimentu před pár lety, je už asi jen already gone…

Technické údaje videokamery Sony DCR-SR70 - na stránkách čs. zastoupení...

neco
Takže: kdo chcete, kupte si to, já jdu vyhlížet nějaké serióznější pokračování SR90, jsou-li po náznaku těchto trendů ještě vůbec nějaké šance. A stejně se nejvíc teď těším na Canon XH A1... :-D)