Stativy k amatérským videokamerám…?

Někdejší článeček o stativech od naší kolegyňky Blanky K. jsme prostě trochu rozvedli, vynechali jsme v něm výběhové modely a doplnili jej o nové řady a zejména zajímavé nebo (dokonce) unikátní výtvory kutilů. Dnešní článek tak vlastně nahrazuje jeden z nejstarších počinů už z února roku 2002 a jeho počet přístupů je dán vkopírováním do původní pozice. Správce a editátor tohoto WEB-u (PJ) se pokusil výrazně doplnit textíky i obrázky kolegů Jirky R. a Karla S., přičemž si do dnešního přehledu dovoluje použít i několik fotografií z nedávných Speciálních a kutilských příslušenství… - prvního dílu, druhé části i třetího pokračování z letošního roku, podobně jako některých obrázků z nedávno vyšlé knížky o kamerách. Budiž čtenáři našich stránek tolerován tento příspěvek i jako symbolické výše zmíněné uzavření okurkové sezóny, ve které i počty přístupů nebo frekvence naší/vaší diskuse zjevně odpovídaly období dovolených, prázdnin i (pravděpodobné) pohodě a klidu na všech frontách… Tedy: vítejte na našich stránkách zpět po létě a vegetu, milí čtenáři!

Využití nejrůznějších druhů stativů se zdá být celkem jasné a prosté - podpora stabilizace video-obrazu, omezení třesu videokamery či fotoaparátu anebo plynulý panoramatický pohyb při (nejen) delším ohnisku. Při optickém zoomu (dejme tomu) od 10x nahoru se již nepříjemně projevuje třes ruky kameramana, zvláště drží-li svůj přístroj jen v jedné ruce. Lepšího výsledku lze dosáhnout pevným postojem a uchopením kamery (foáku) oběma rukama se zapřením o vlastní tělo a výborně mohou pomoci také i různé ramenní anebo hrudní opěrky. Dalším z mnoha až notoricky popisovaných způsobů, jak pomoci lépe stabilizovat, je přichytit ke kamerové ruce provaz, jehož druhý konec upevní kameraman okolo šlapky (tedy přes nárt nohy). Napnutím tohoto provazu lze také docílit stabilnějšího držení videokamery. Takovéto způsoby náhražkové stabilizace jsou ale zase jenom amatérskou výpomocí - jakousi z nouze ctností - a samozřejmě je nakonec nejlepší použít stativ, který pomůže (pochopitelně) zaručit výrazně lepší výsledky stability stroje…

Trh amatérských stativů - a logicky i naše firma - nabízí převážně stativy tzv. universálních značek v cenových relacích od (dejme tomu) několika stokorun až do sumy několika tisíců: pomezí úplně amatérského končí většinou někde mezi 5-ti a 10-ti tisíci korun. Pravdou je, že i samotní producenti videokamer mají ve svých sortimentech tzv. originálního příslušenství několik druhů stativů - a tady je na tom jednoznačně nejlépe Sony - ale opravdu bohatý výběr těchto pomocníků stabilního videa lze nalézt spíše v nabídkách UNI-firem Hama, Unomat, Fomei, Soligor, Velbon, Vanguard, Vivanco, Cullman, Manfrotto, a mnoho dalších. Cenově dostupnější typy nabízí například firma Hama v označení Gamma, Star a Traveler. Podobně dostupné ale budou i produkty, jež zastupuje pro naši republiku firma Fomei z Hradce Králové. V nejspotřebnějších řadách tzv. terénních (trojnohých) stativů je nabízeno opravdu mnoho různých variant, lišících se mimochodem svou maximální výškou, celkovou hmotností vlastních stativů a také funkčností stativové hlavy (viz dále)…

Základní rozdělení stativů pro videokamery a fotoaparáty by se dalo stanovit na stolní, terénní (ty lze dělit na jedno-nožky a klasičtější třínohé stativy), speciální úchytky a experimenty coby (vesměs) opěrky od šikovných kutilů - viz další text. Tzv. stolní stativy jsou výbornými pomocníky všude tam, kde je nutno jen nastavit přístroj (např.) pro samospouš nebo snímání třebas i pomocí dálkového ovládání, aby nakonec samotný kameraman netrávil své dovolené jen za hledáčkem kamery anebo jeho absence na všech fotografiích nebyla pravidlem. Stolní stativ je svou trojnožkou nesrovnatelně stabilnějším, než jak to může realizovat samotný přístroj spodní stranou pouzdra například na skále na vrcholu hory, na kavárenském stolku (nejen) v Monte Carlu anebo (třebas?) v ložnici, u pečeného selete, na oslavě čehokoli atd. I stolní stativy se dají rozdělit na malé a větší - přičemž ty nejmenší většinou nemají po složení větší rozměry, než velká propiska a na účely jejich (naznačeného) používání jsou ideální i pro svou skladnost. Naopak zmíněné velké stolní stativy už takřka suplují své velké „bratry“ i po stránce funkčnosti, ale jejich maximální výška je obvykle stále ještě ona stolní (nejobvykleji se jedná o limity do 40 centimetrů)…

Stativy se také logicky dělí - a podle toho je pak poučenější uživatelé také požadují - podle funkčnosti neboli možností prostorového nastavení upínací hlavy. Stativová hlava tedy může být v tzv. provedení 2D - což nám umožní pohyb jen ve vertikální a horizontální ose - anebo může být 3D, kde přibude ještě možnost vyklopení hlavy (a připevněného přístroje) až o 90 stupňů na stranu, takže se pak dá - nejen s fotoaparátem - fotit i pootočeně tzv. na výšku. Všechny tyto „vetší“ (terénní) stativy mají základnu tvořenou třemi teleskopickými nohami (Tripod) - ty mají většinou 2 až 3 výsuvné části - s tzv. rychlosvorkami, dále jsou také často vybaveny vodováhou a výše i dále zmiňovanou rychloupínací destičkou. U některých modelů (například Hama Star62 a jiné) je také háček pro zavěšení odkládaného příslušenství, u jiného modelu (např. typ Hama Star45 a další) můžeme nalézt v gumových koncovkách nohou vestavěné hroty (odhalí se obvykle vyšroubováním krytky) pro lepší stabilitu v měkkých terénech: tímto ale samozřejmě není myšlena ani náhodou PVC-podlaha u známých na oslavě padesátin :-o)…

Kromě všech základních údajů o stativech a jejich funkcích je (dosti častým) důležitým požadavkem potenciálních zákazníků tzv. výměnná destička. Tedy universální patent, pomocí nějž se dají přístroje nechat opatřeny trvaleji jakousi "UNI-naklapávací" součástkou, která se do hlavy stativu jen vždy zatlačí a pomocí příslušné páčky už jen aretuje (zamyká) vlastní destičku i s kamerou nebo foákem v hlavě stativu. Vedle tohoto praktického (a pro praxi i jaksi pojistného) uspořádání může být stativ vybaven také i dalšími - a velmi často vyžadovanými - drobnostmi: např. vodováhou k případnému nastavení správného úhlu nasazeného přístroje, brašnou k přenášení stativu, úhloměrem na otočné části hlavy (významným možná pro geodety?), háčkem pod hlavou na zavěšení předmětů (brašny?) a tak dále. Každý uživatel si holt bude volit svůj zamýšlený stativ podle svých požadavků a vyzkoušením třebas stability s otáčením nasazeného přístroje pomocí stativové rukojeti určitě neprohloupí - a taky hlavně rychle pochopí, jak mnoho amatérské jsou stativy pro amatéry…

Jedněmi z dalších nejdůležitějších kritérií k posuzování praktičnosti stativů - hlavně těch, jež jsme nazvali terénní - jsou jejich minimální a maximální délky: tedy největší rozložená a nejmenší složená „transportní“ velikost. Běžné universální stativy firem Hama a Fomei se pohybují v rozmezí 57-166 cm. Z jiného soudku bude pro vyznavače skladných doplňků řada Hama Traveler, kde bude přepravní velikost ve složeném stavu i velmi malá: například za cenu okolo tisícovky se dá pořídit Traveler3, který při složení (přenášení) měří pouze 36,5cm a jehož maximální (tedy rozložená) výška je 136cm. A zase kousek o něčem jiném jsou stativy pro nadšené furt-kameramany, kteří nejsou ochotni obětovat větší sumy za poloprofesionální stativ, ale požadují - nikoli vždy nereálně - relativně solidní doplněk za nízkou pořizovací cenu: tady se také právě nabízí vcelku rozsáhlý sortiment firem Hama, Fomei a dalších. Bohužel právě firma Hama přestala loni dodávat veleúspěšnou řadu stativů Gamma 71 až Gamma 79, které byly vzhledem k pořizovací ceně vybaveny velmi nadstandardně a působily (nejen) na laiky i docela bytelným dojmem…

Zajímavou variantou dnes popisované skupiny příslušenství jsou tzv. mono stativy (jednonožky), které nemají základnu tvořenou obvyklými třemi nohami, ale pouze jednou. Připadá to čtenáři nelogické? Ale není! Například takový model firmy Hama má 2D hlavu s rychloupínací kostkou, poutko pro přenos a rychlosvorky. Maximální výška je 145cm a cena se pohybuje kolem 1.500,- Kč. Laik může kroutit hlavou - nač je asi stativ jen s jednou nohou: no, každý, kdo někdy zakusil v terénu nošení velké kamery na rameno anebo fotoaparátu s velkým výměnným (a na těle nasazeným) objektivem, tuší, jak mnoho je potřeba opora, by jde o tupé překonání zemské tíže, jemuž je nutno pomáhat nakonec většinou oběma rukama. Jinými slovy řečeno: jedno-nožní stativy mají prvotní úkol ulehčit kameramanovi či fotografovi vlastně působení zemské gravitace, tedy hmotnosti přístroje. Různé varianty amatérských variant - na lyžařských hůlkách anebo zespodu zatíženou armaturou s nahoře nasazenou kamerou - jsou mimochodem dalším důkazem, že ne vše pro stabilizaci musí mít nutně tři nohy…

Ze zmiňovaných stolních stativů je v poslední době velmi dobře prodávaný sortiment tzv. drááků a pak miniaturních trojnožek s jednoduchou nebo trojitou vysouvací nožkou. Zde se asi nejvíce líbily v poslední době vlevo vyobrazené miniaturky se stříbrným lakem, jež jsou přece jen stabilnější, než dlouhá léta dobře prodejné miniaturky s flexibilními nožkami - viz také na obrázku. Trojnohý drááček Hama 4024 (prakticky totéž nalezneme i v sortimentu Unomat pod označením AS6) stojí u nás obvykle kousek přes stokorunu (v Německu je za 5,5Eura). Využití v domácím kamerování či focení je nabíledni: každá malá videokamera, ale vedle toho i (téměř) každý kompaktní fotoaparát jsou při vlastní práci spolehlivě drženy v uživatelem stanovené (a nožkami nakroucené) poloze a při superní poskládatelnosti složeného mini-stativu má každý fanda nakonec k dispozici prostorově nenáročnou blbůstku k pohledání, jež je i velmi praktickou a přijde vhod v mnoha situacích…

Pro téměř veškeré domácí použití jsou vhodné zmiňované tzv. stolní mini-stativy. Mrňavé varianty jsou nabízeny ve dvojím provedení: buď mají vysouvací nožky na jeden či tři dílky anebo jsou tvořeny velmi flexibilními nožkami a jsou nastavitelné jako stolní legrace pro všechny lehčí kamery. Jejich výška je obvykle okolo 12-15cm (Hama 4024 má právě 12cm) a jsou vhodné pro kompaktní fotoaparáty a menší kamery - takže dnes vlastně skoro všechny - s klipsou pro upevnění například na pásek kalhot. Dalšími typy malých Hama-pomocníků stabilizace jsou např. Ministativ II s 3cestnou hlavou (výška 11,5cm) a Ministativ 2SEC - také s 3cestnou hlavou, k použití pro fotoaparáty i videokamery, s maximální výškou 7,3cm. Velmi podobné produkty ale najdeme i v nabídce zmiňovaných firem Fomei a Unomat - až se mnohé z nich zdají prakticky úplně totožné a tedy možná i vyrobeny na stejné výrobní lince…

Dalším - poněkud speciálnějším - doplňkem této kategorie mohou být například ramenní nebo hrudní (břišní) opěrky (Unomat), jež jsou o to zajímavější, oč nevedou v počtech prodaných kusů. Na našich stránkách byl relativně nedávno založen nepravidelný seriál o speciálních a kutilských příslušenstvích, jehož první, druhý i třetí díl měly podle počtů přečtení velice solidní ohlasy. Opravdoví fandové našeho oboru zde měli možnost shlédnout i nejrůznější tzv. stolní svěrky anebo ochutnávkou něco, co asi většina amatérů nikdy osobně nevyzkouší vč. fotografie tzv. steadicamu, ale doplněním nic nezkazíme. Doslova celý kameramanský národ řeší otázku stabilního držení už dlouhou řadu let. Z nedávných článků zde přikládáme znovu vyobrazení některých kutilských výtvorů a přidáváme nedávno anoncovanou libůstku od našeho (nového) spolupracovníka, jejíž použití je opravdu universální nejen pro amatérské kameramany, ale i (třebas) možná speleology, profesní záznamáře vodáren, stavitele nebo sportovní a koncertové točiče všeho druhu. Zatímní název: Steady-KOW One…

Vedle ryze amatérských stativů za zmiňované ceny do (dejme tomu) 3-5 tisíc korun existují i celé řady profesionálních doplňků. Zastoupení firem Hama nebo Fomei nabízejí systémy stativů řady Delta-pro-systém a řady Manfrotto či vyšší typy zn. Velbon. Jedná se o stativy, které jsou robustní, obzvláště stabilní a odolávající zcela jinak vibracím. Mají jednoduché a pohodlné vysouvání nohou se spolehlivou aretací. Nejvyšší řady pak umí opravdu plynulou práci při otáčení stativové hlavy, protože jsou tzv. fluidní, ale ceny jsou pro námi sledovaný obor už velice astronomické. Zákazník si navíc může vybrat ke stativu i svou hlavu, která mu bude nejvíce vyhovovat anebo si může (dokonce) pořídit více druhů hlav a podle potřeby je měnit. Tyto stativy se většinou u malých obchodních firem (a to včetně naší) dodávají na objednávku, protože s naším amatérským sortimentem mají společného opravdu už - a nejen hmotností a cenou - velmi málo. Naše firma obvykle drží skladem pouze dva až tři modely Manfrotto v cenách do 10 tisíc maloobchodky…

Ke stativům si může každý uživatel přikoupit brašnu, která je praktická a vhodná k přenášení i uložení stativu. K výše zmíněným tzv. originálním stativům výrobců kamer snad ještě tolik, že jsou obvykle trochu dražší a mnozí zákazníci jim dávají přednost podobně, jako si koupí dražší originální akumulátor v dobré víře, že nápisem Sony či Panasonic na koupené součásti příslušenství dostávají něco navíc anebo prostě nechtějí mít svůj drahý přístroj dovybaven jakýmsi univerzálem… Největším výrobcem takového příslušenství včetně stativů je určitě už výše zmiňovaná firma Sony, která dodává nejen základní modely, ale i například stativy s vestavěným dálkovým ovládáním kamery - modely VCT 1170RM (za MOC 17.990,-) a VCT 870RM (s MOC 6.990,-), jejichž prodejnost není údajně nijak závratná ani u specialistů na Sony…

A ještě cenové rozpětí běžných amatérských modelů? Stolní stativy se prodávají za ceny od jedné stokoruny, menší stativy Hama a Unomat pak přijdou na několik set až 1.200,- a vyšší stativy řady Gamma pak nestojí více než dvanáct až osmnáct stovek maloobchodních cen. Jak uvedeno výše, profesionální stativy se velmi liší od amatérských, a to i cenami - za stativ Manfrotto z tzv.semiprofi-řady utratíte kolem pěti tisíc a není problémem zaplatit při nákupu profesionálnější techniky za stativ i několik desítek tisíc. No a o stativech pro skutečné profesionály televizních studií tyto naše/vaše stránky ani tento článek - jenž je pomyslnou tečkou za prázdninovým obdobím dovolených - není…