Sony HC9: konkurentka HV30 s daktylem

Tradiční odstavec odkazů na související poudačky si dnes pojmu velmi netradičně. Naznačím tu totiž kořeny v úvodu zmiňovaného trendu tmavých odstínů na tělech menších i větších strojů. Podpořím tak svoji neoficiální teorii (právě ji zde vpisuji :-D), že co je mezi kamerami tmavé, bude nejspíš něčím výjimečné a pravděpodobně (to ve své výkonnostní či velikostní kategorii) drahé. V útrobách těchto stránek lze sice najít několik náznaků porušování oné teorie, ale ta se dají připsat prehistorické době před uvědomělou érou digitálních kamero-strojů. V sortimentu Sony se prohnaly např. černá dlaňka PC330, šedá VX2100, malý tříčip HC1000, ještě menší 3CCD do dlaně PC1000, HDV-prvotina FX1 s profi-verzí Z1, úplně nebo napůl tmavé HC1 a HC3, ve svých kategoriích novinky nebo vrcholy CX6 a SR8; a podobný tmavo-trend uzříme u kamer od Victora nebo firmy Canon: byly tu DVP7, PD1, DV5001/5100, MC200/MC500, MG50, MG505, HD7/HD3, MG575 a foto-vůdce zase lakoval tmavě MVX4i, XL H1, HV10, XH A1 a nově i Třicítku, jež bude stavěna asi nejčastěji jako přímá konkurentka právě představované HC9ky…

Videokamera Sony HDR-HC9 má 1/2,9" C-MOS čip s 3,2MPx brutto, k němuž prochází snímaný obraz u Sony již mnohokrát použitým objektivem s hafo nápisy Carl Zeiss Vario-Sonar T* (Brňák-kabrňák barví i Téčko :-D). Proti třesu ruky z účinků 10násobného přiblížení (plus 20krát digizvětšení) je zde k mání optický stabilizátor obrazu; přepočty ohnisek na kinofilm šup printscreenem stále stejně zmatených pojmů na českých stránkách. Rozměry stroje 82x82x138 mm (Š x V x H), hmotnost bez kazety a baterie je 550 gramů (Canon HV30 má 88x82x138 mm a 535 gramů: je skoro jako dvojče). Standardně do maxima 90° výklopný širokoúhlý LCD panel 16:9 obsahuje dotykový displej úhlopříčky 2,7" a 211kPx, barevný a povytáhnutelný hledáček má 123,2kPx (úhlopříčka neudána). A poznamenám, že zatímco na pár snímcích je vpředu nepůvabná sluneční clona - Soňáci neokoukali, jak elegantně to šlo stvořit třebas na MVX3i - rozměry jsou psány bez tohoto doplňku. Akumulátor s uspořádáním kontaktů NP-FH je vsouván do stejného vybrání jako u předchůdkyně a v základní výbavě je dodáván FH60 (levnější modely mívají obvykle menší typ FH40). Projděme se jako nejmenovaný zahraniční kamero-server po přístroji kolem dokola…

Sony HC9 má při pohledu zepředu vlevo bočně výklopný mini-blesk, objektiv zavírá již standardní automatická krytka coby dvě plastové chlopně zespodu-shora a vedle vestavěných stereo mikrofonů je zde běžná zdířka na exterňák. Prvním paradoxem je tu nesmyslné omezení v podobě speciální (aktivní) botičky hned za horním okrajem objektivu: sem nejenže nelze dát žádnou univerzální patku potřebného doplňku, ale navíc má stejně jako už několik generací fešné produkce výkonných kamer Sony zoubky, aby se případný kutil musel pořádně zapotit při pilování případného protikusu. Podobný nesmysl ke kritice se letos vyskytl i u kartovek Canon, ale tam je přece jen eventuální modelařina o kus jednodušší. Na pravé straně objektivu před pantem displeje je trojice ovládátek k manuálům (shora): volba s řízením a aktivace funkce NIGHSHOT, o kousek níže ještě tlačítko přisvětlení LCD. Pod rámečkem displeje je odklopná krytka 5ti mini-zdířek (zleva): hlavně pro vodo-pouzdra a ručková ovládání potřebný LANC, oboustranně (do PC i zpět na pásku) průchozí i-LINK neboli IEEE1394, zdířka COMPONENT OUT, pouze na přehrávání z kamery sloužící AV-výstup a zelený sluchátkový odposlech…

Vyklopený displej odhalí z přípojných možností ještě USB-port s posuvnou krytkou a slot pro MS-DUO-kartu. Ovládání na levém okraji rámečku otevřeného LCD je tvořeno trojicí tlačítek W-T-spouš START/STOP, přičemž transfokátor má s čudlíky W/T pouze jednu rychlost, na rozdíl od horní kolíbky s variabilním pohybem. Levý bok pod displejem dokončeme info-tlačítkem (i s vypnutou kamerou) DISPLAY/BATT INFO a volbou zjednodušeného režimu EASY. Zadní části vévodí už výše zmíněná obr-výdu pro akumulátor, hledáčkový okulár s bočním nastavováním na dioptrické naladění kameramanova oka plus dvojice krytek pro přípojky napájení/nabíjení: DC IN (ano, nabíječka je vestavěná) a běžná velikost rozhraní HDMI (tedy nikoli tzv. mini-verze). K ovládání spouště pro videozáznam slouží oválná stříbrná spouš hned vedle a k zapnutí plus volbě módů přístroje otočný hlavní vypínač o kousek výše. Vrchní díl kazetové mechaniky, tedy výtahu s horním nakládáním, je ještě osazen foto-spouští a rýhovaným prvkem transfokátoru. Pravá strana těla obsahuje kromě kontrolek stavů tlačítko pro blesk a k vyčerpání popisu chybí spodní strana s mechanickou pojistkou k vyjmutí akumulátoru a stativovým závitem (viz také obrázky u dalšího odstavce)…

Ergonomie HC9ky se neliší v ničem ani od předchůdkyně, ani od podobně povedených strojů konkurence: pominu-li ovládání dotykovým displejem, napíšu ZDAřILÁ. Kladem je tu jednoznačně možnost povytažení hledáčkového okuláru i jeho příjemná gumo-obroučka (ta v rámci možností ANO). Pozitivní je v držení kamery i tvar horního dílu kazetové mechaniky, jenž je ostatně jako celá Devítka téměř věrnou kopií Sedmičky. Stálejší čtenáři přeskočí odstavec na další text, ale vzhledem k množícím se dotazům napíšu cosi polopatistického: Sony HC9 umí záznam HDV 1080i s datovým tokem 25Mbps na páskové kazety mini-DV s poměrem stran 16:9 a jako další volby má možnost nahrávání DV-formátu s poměry 4:3 a 16:9, přičemž v "obyčejném" DV-PAL-u si nechá zvolit kromě standardního i pomalejší posuv pásky LP. A ještě dodám, že rychlosti posuvu pásky uvádí mj. i malý slovníček pojmů, jenž druhdy doplnil Mini-desatero amatérských kameramanů. Maxima fotografického režimu jsou 2.848x2.136 na poměru stran 4:3 (tj. asi 6,1M) a 2.848x1.602 při 16:9 (tj. 4,6M) a menší z foto-čísel lze podle producenta realizovat i při videozáznamu (zkušenosti dále). Snímky se ukládají na zmíněnou MS-DUO-kartu…

Nabídka ovládání videokamery je skryta v různých více i méně přehledných meníčkách, jež zde volí asi 90% funkcí v nahrávacím a 100% funkcí v přehrávacím módu přístroje. Jednotlivé položky nabídek jsou fanouškům oboru notoricky známy, ale protože přibývá noviců, namátkou zopakuji, co tu (ne)chybí (vlevo). V první skupině - lze si je seřazovat podle přání - je zde hlavní nabídka MENU a kromě PLYNUL PO. NAH nic zvláštního: VÝBěR SCÉNY, jakýsi PRůV. ZOBR., možnost ostření s najetím na detail TELE MACRO a přechodové efekty mezi jednotlivými střihy PROL. V druhé nabídce má přístroj z továrny zadány OSTř., nastavování EXPO-ZICE (jo, rozděleno na 2 řádky), volbu RYCHL. ZÁVěR., řízení KOR. AE, vyvážení KOREK. WB coby manuální s běžcem na úsečce a VYVÁŽ. BÍLÉ se čtyřmi předvolbami; a ve třetí skupině jsou BOD. Mě -OSTř., možnost přiřazování funkce voliče manuálů (OSTř., EXPO-ZICE, RYCHL. ZÁVěR. a KOR. AE), ZVUKY k zapnutí nebo vypnutí indikačních pípání, NAST. HODIN (nechám bez výkladu :-D), LAN-GUAGE (ano, opět na 2 řádky) a NAST. P-MENU (coby zmíněná možnost přesouvání těch mačkacích obdélníčků)…

Ve vlastním MENU se vše doplňuje i opakuje a z (ne)chybějících funkcí zmíním pro pořádek například AUT. POM. ZÁV., možnost BOD. OSTřENÍ, indikaci přeexponovaných míst ZEBRA, obrazo-pomocníka HISTOGRAM, někdy též praktickou SAMOSPOUŠ, specifickou Sony-funkci na patřičný optik-doplněk PřEDSÁDKA, opakování funkcí ze skupinek obdélníčků PROLÍNAčKA a EFEKT (DIGIT. A OBRAZ.), ale také pomocníka HLEDAT KONEC, hlavní volby nahrávání FORMÁT NAHR. (HDV 1080i nebo DV), NASTAV. DV (REŽ. NAHR.-VÝBěR ŠÍřKY a REŽIM ZVUKU), regulaci reproduktorku HLASITOST, řízení zvukové nahrávky ÚROVEň MIC, nastavení displeje nebo hledáčku NAST. LCD/HL., volbu KOMPONENTNÍ (1080i vs. 576i) a PřEV. i-LINK (VYP nebo ZAP HDV→DV), TYP TV a hafo dalších. Doplním jen praktické funkce VODÍCÍ MřÍŽ. a STřED. ZNAčKA (to druhé je zaměřovací křížek ve středu displeje) a připomínám, že k ovládání všech ze zmíněných funkcí-vymožeností kamery je ideální mít pečlivou manikúru se zakulacenými špičkami nehtů a přesahem přes čečulky prstů aspoň pár milimetrů, protože bříška prstů bývají příliš hamatá…

Dotykové ovládání asi nelze odsoudit jako princip, protože existuje nespočitatelná množina těch, kteří tento způsob patlávání citlivého povrchu displeje považují za efektní a v podstatě (jim) dokonale vyhovující, ale naše stránky si dovolily uvést už několik nepřímých důkazů proti tzv. daktylu. Jedním z nepopiratelných argumentů byl i ten, že kdyby šlo o tak dobrou a praktickou věc, asi by ji vývojáři Sony dávno osadili do všech poloprofesionálních videokamer svého sortimentu. Ale to si prostě nemohou dovolit, protože točič-živnostník by se pěkně poděkoval a nejspíš by vybíral v ranku jiné značky. Posledním mohykánem této značky s možností volby daktyl-normálka, který se dal považovat za poloprofesionální stroj, byl fešný a výkonný model TRV940, díky němuž jsme se nedávno na prodejně dobře pobavili: zjevně velmi znalý fajnšmekr a zavedený točič si chtěl vyzkoušet a pořídit pár drobností a jeho 940ka vyhlížela mj. podle předsádky, mikrofonu v botičce a povrchu těla docela profi a současně upracovaně. Pán se podivil, když jsem řekl "jó, to byla poslední malá paráda Sonyho s volbou ovládání mezi dotykáčem a čudlíky" a vehementně trval na tom, že jeho kamera daktyl nemá. Překvapení po ukázce dotykového panelu poprvé od pořízení kamery 4 roky nazpět (!) bylo obrovské: nikdy jej totiž nenapadlo v časté potřebě manuálů volit jiné než "normální" ovládání…

Vlastní práce s kamerou HC9 nevykazuje žádných odchylek od malých výkonných ruček, jež jsme tady popisovali už tolikrát. Ovládání v pohodě, automatika toho stíhá (naštěstí) dost, citlivost na běžné i špatné světlo je "Sony" (=VÝBORNÁ), vč. vyrovnávání expozice pro přechody do stínů a naopak; ostření zaváhá jen občas. Za 10 dní zkoušení a mazlení byla Devítka se mnou několikrát na cyklo-toulkách kolem asi nejhezčího velkého města čR (nenapovím, kterého :-D), ale největší prácička byla v Janáčkově divadle v rámci 50. výročí založení jedné ZUŠ, v níž je často přítomna i moje nejmenší ratolest. Přes zákaz natáčení byly vidět všude v hledišti svítící displeje a tak jsem si v prvním potlesku vybalil z bublinek i já kámošku, vpašovanou v manželčině kabelce. Píšu "v…potlesku", protože nejprve bylo nutno učinit hatlámo-patlámo-dotyky přítrž zvukům povelů a poté samozřejmě i přední indikační blikačce nahrávání. Následné natáčení vybraných vystoupení bohatě vyvážilo pomyslný tlak nejmenované části těla, by v běžném životě nijak strašpytlíkovitě nevystupuji. V dalším z odstavců se pokusím aspoň částečně přiblížit kousek z atmosféry bohatého programu, jehož hlavní hvězdou byl i se svými kouzly a novou skladbou pro ZUŠ (!) pan virtuos Svěcený…

Kurzor PC-myšky napoví název i velikost, kliknutí zvětší

Galerie Videosnímků, Fotografií a (brzy příchozí) malé překvápko. Už jsem to tu sice psal X-krát, ale vzhledem ke koloběhu amatérských kameramanů v našem oboru cosi zopakuji: jednak, že Videosnímkem nazýváme u nás ve firmě obrázky vytažené editačním softwarem z videa. Za druhé, že už pět roků jsou prakticky všechny malé verze snímečků doplněny velkými ke zvětšení kliknutím (zpravidla) pravým tlačítkem myšky, přičemž jen přiložení kurzorového ukazovátka (zpravidla šipky) vyjeví uzoučký obdélníček s popisem obrázku a jeho velikosti čili datového objemu (to pokud nejde jen o pohled na přístroj nebo jeho detail). Osm snímků v dnešní Galerii představuje (zleva) čtveřici Videosnímků z jeviště Janáčkova divadla v plném detailu (1. a 2.) a s odjetími na snímání celku (3. a 4.). Následují 2 ukázky Fotografií při snímání videa (vysvětlím dále) a dvě fotky s plným rozlišením 4:3 foto-režimu, jež jsou dopočítávány podle jejich velikosti vs. počtu bodů snímače nějakou interpolací, přičemž poslední obrázek chce probudit oči čtenáře zpět z té spousty tmy, do které jej uvrhlo sedm předchozích (:-D) a naznačit schopnosti kamery v denním světle. No a to překvápko? S podmínkou trošky volného času připravím několik kompilací videa v plné kvalitě a plným datovým tokem na Krakenem doporučený web (Login Správce, heslo 12345). Zatím tam visí "plná nálož" původního renderingu z XL H1: 40 vteřin má 150MB…

Transfokátor po navyknutí na krátké dráhy pohybů do stran příjemně dávkuje odjezdy i bližší detaily a např. funkce současného focení při nahrávání má trošku náhražkovou roli. V displeji totiž svítí tři žluté mini-obdélníčky coby pozice vyrovnávací paměti pro obsazení fotkami. Stisknutím foto-spouště se vždy zaplní jeden z nich a po vyfocení třetího se s dalším pokusem rozsvítí nápis na displeji "Žádné fotografie při nahrávání videa". Přerušení záznamu videa pak kameramanovi doplní právě ukládání fotografií i s jejich náhledy na paměovou kartu a kapku jej logicky zdrží v případném procesu vypínání přístroje nebo pokračování v práci. Natáčením krásných vystoupení větších i menších dětí jsem mašinku vyzkoušel festovně, ale odklápěním displeje a zásahům do nastavení jsem se z bezpečnostních důvodů vyhnul. Má lítost z absence jiného modelu, jenž by (prý) v divácky největším divadle české republiky (fuj výrazu česko!) mohl srovnat s HC9kou schopnosti ve stejných podmínkách, byla obrovská: dámské kabelky holt nemívají dost prostoru na 10kilo brambor, s tím nic nenadělám. Před závěrem zde tedy konstatuji, že Sony HC9 natáčí V AUTOMATU na svou velikost a osazení excelentní video…

Hodnocení (si skoro nedovolím) a závěr (radši ani nevím). Sony HDR-HC9 je elegantní dobře vybavená videokamera (dnes už...) vyšší střední třídy. V automatických nastaveních anebo s přípravou po dobrém seznámení se kameramana se scénářem podává na svou kategorii slušné výkony a jejím výsledkům není co vytknout. Oproti konkurentce HV30 má pohodlnější a praktičtější okulár hledáčku a jako přídavek pro mnohé nepostradatelné rozhraní LANC. Ve srovnání s HV30 si ale trhá pomyslnou ostudu komplikací ve speciálním tvaru botičky, absencí několika funkcí v nabídce a podstatně vyšší cenou, za niž její uživatel NEOBDRŽÍ patřičné povýšení na poměr cena/výkon Třicítky, beru-li v úvahu vyšší vynaloženou sumu a především naprosto speciální ovládání většiny manuálů. Značkovost obou stabilizací z jednoho patentu, úzká spolupráce až symbióza srovnávaných firem ve vnitřních osazeních nebo rozsáhlé zázemí v podobě doplňků obou značek staví mohykány staré dobré čtvrtpalcové pásky do čelní linie. Ale přestože se mi Sony v poslední sezóně vrátil i do domácnosti - v podobě rozkošnosti GV-HD700 - tady musím i při vědomí potenciálního rizika kritiky vyslovit svůj soud: nejen díky daktylu prohráváš mnohé z někdejších HIGH-pozicí, Mr. Sony; je mi líto, já bych si osobně koupil raději HV30…