Canon HV10: Oh my God! What a beauty!

Dlaňová videokamera je pojmem, který se tu probíral tolikrát! Nejskladnější a tudíž současně i vždy nejpohotovější ze všech kategorií v ranku amatérských natáčecích společnic nevymřela! Ona se opět objevuje, i když po létech strmého poklesu (nejen) kamero-cen je na dnešní dobu okořeněna přece jen vyšší pořizovací sumou a především moderním nápisem HDV 1080i. Ale nepředbíhejme, dejme prostor (jako obvykle) zavedené tradici odkazů k souvisejícím článkům na těchto našich-vašich stránkách. Kvůli riziku unudění stálejších čtenářů varuji ty nejvěrnější, aby přeskočili tyto dva odstavce a plynule přešli o kus níž. Ostatní a to ani nenapadne, protože nekázeň se v naší škole trestá poznámkou - a za tři poznámky může být zakázáno čtení těchto stránek až na tři týdny (:-D)! Nuž, už v pomyslném pravěku se v hloubi obsahu tohoto webu vyskytují menší i větší recenze dlaňových miniatur celé (tehdy) dostupné škály těchto (obvykle) pravců, které se odlišují od modýlků "HANDY" hlavně držením v dlani na výšku. Neoficiální rozdělení druhů na jakési poddruhy doplňme…

Tak tedy držení a skladnost. To jsou ony dva pojmy, podle kterých se videokamery budou asi ještě dlouho dělit na malé a velké, na profesionální a ryze amatérské a podle velikosti i - jak už jsem naznačil výše - na "Ručňovky" a "Dlaňovky". Prvními dlaňovými modely byly zřejmě už v letech 1996/97 digitální prvotina GR-DV1 od Victora a novátorská Sony DCR-PC7, po nichž následují v dalších sezónách typy jako Canon MV20(i) anebo Panasonic NV-EX1/3. Přestože tzv. dlaňovky nikdy nepřevažovaly v číslech prodejnosti své klasičtější kolegyňky, vždy byly vyhledávány fandy-hledači co nejmenších společnic k natáčení do každé situace. V novodobé éře webu Videokamery CZ jsme představili celé řady dlaňovek od Sony - třebas Královnu PC330, experiment IP1, namátkově PC107, rekordní PC55 nebo interesantní PC1000. Z výrobního záběru JVC tu byla povídání o levné DX25 i vstupové DX35, nejmenší DVP7 nebo ve dvoj-recenzi DX37. Panasonic sice náš web nezachytil ve zlaté éře druhu, ale komprimační hračkárny AV100 a S100 to docela vynahradily. A Canon býval odnepaměti v dlaňkách kapitolou sám pro sebe: odkážu-li jen na novější recenze - dá se tu najít fešná MVX10i, baculatější MVX30i/35i, miniaturní MV6iMC nebo fotící MVX4i. Jděme na "věc HV-DESET"…

Canon HV10 je černo-stříbrná kráska. Hmotností 440 gr. bez ničeho a mírami 56x104x106 mm vzkazuje celému světu, že HDV 1080i se za pár let nacpe (možná :-O) i do mobilů; a výbavou přitahuje všechny, kteří chtějí značkové a kvalitní zboží do kapsy (i u saka?). Desetinásobný optický ZOOM je doplněn optickým stabilizátorem a navzdory logice i u HDV nepotřebným digitálním zvětšením s čísly 40x a 200x. Veliký a (jen předpokládám) širokoúhlý C-MOS-snímač má úhlopříčku 1/2,7"; a 2,96MPx celkem. Ohnisková vzdálenost je 6,1-61 mm, u přepočtů na kinofilm jsou čísla následující: v režimu HDV (jen 16:9) je 43,6-436 mm a v módu DV 53-530 mm při poměru 4:3; foto se přepočítá u 16:9 shodně s videem a k formátu 4:3 patří 40-400 mm. Průměr závitu objektivu je k velikosti kamery slušných 37 mm (u MVX4i 34 mm) a efektní samočinná krytka objektivu podtrhuje dojem, že si na mašince dali Japonci záležet. Na přední stěně těla je ještě senzor elektroniky, LED-lampička a až podezřele účinný blesk; odklapnutí tuhé plastové krytky zdířek ukáže oboustranně průchozí AV zdířku, stejně IN/OUT funkční rozhraní IEEE1394 a speciální zásuvku COMPONENT…

Levobok kamery je zcela vyplněn výklopným LCD-panelem a elegantním akumulátorem pro zhruba hodinu práce. Displej je širokoúhlý, s úhlopříčkou 2,7" a celkově 210 tisíci body; jeho odklopení zpřístupní osm tlačítek s duálními funkcemi u půlky z nich. Je tu REC PAUSE pro záznam do kamery jejími vstupy, D.EFFECTS k volbě efektů, protisvětlo BACK LIGHT, tlačítko DISP. pro volbu zobrazení údajů na displeji a čtveřice čudlíčků k ovládání jak všech pohybů pásky v přehrávacím módu, tak i nastavení blesku, shlédnutí poslední scény, zapnutí světla LIGHT a možnost jednotlivých nebo sériových obrázků DRIVE MODE. Zadní stěna je nejsložitější, takže se vrhněme na ostatní a k pozadí krasavice se vrame níže. Pro pravý ukazovák a max. ještě možná prostředník jsou ovládátka transfokátoru - zjevně zdařilejší proti mini-kolíbkám s rozsahem posunu 2 mm - a páčka přepnutí ukládacího média s tlačítkem foto-spouště. A nad miniaturní mřížkou reproduktorku je ještě stříbrná volba přímého tisku s pravou diodou. Na horní straně těla je umístěna mikrofonní mřížka a dojem luxusu uzavírají stříbrné a šedivé nápisy, chlubící se výbavou přístroje podobně, jak to mívají drahé sporáky na zadní části...

Na zápěstní řemínek je potřeba chytit jakýsi grif, ale podle mě je ergonomie téměř bezchybná a dojmu bych asi vytkl pouze nevýklopný okulár hledáčku a (ne)pohodlí jeho očnice. Ono seřizování dioptrického elementu na okuláru je ostatně taktéž pro rozumně menší šikovné ruce a druhdy neoficiálně označené RJL (Ruce Jako Lopaty) zde budou mít problémy i s jinými prvky. Jsme tedy plynule na zadní - nejsložitější - sajtně kamery a půjdeme na to shora. Hlavní vypínač a volič režimů v jednom je aretován šedým mini-tlačítkem, uprostřed má video-spouš; a umí přímou volbu nahrávacího nebo přehrávacího módu. Na rozdíl od (kolegiální) konkurence Sony tedy například neotevírá (kdovíjak citlivou?) samočinnou krytku objektivu postupným přepínáním přes nahrávací režim, chci-li naskočit přímo do přehrávání. Pod otočným prvkem vypínače je malá páčka k navolení plného automatu, manuálu a scénických režimů (viz dál). Pod dominantním vypínačem je klasické trio tlačítek FUNC., FOCUS a EXP END/SEARCH, jehož obvyklost patří k dlaňovým předchůdkyním firmy Canon, resp. je téměř identické s kamerou MVX4i…

K dokončení nudnější části povídání chybí ještě duo zadních krytek - pro mini-SD-kartu a zdířky USB a napájení - a velmi zajímavá funkce FOCUS ASSIST. Tahle vychytávka po vlastní aktivaci neudělá žádné barevné zářící okraje, jako to uměla například JVC HD100, ale přiskočí na detail (asi tak) o polovinu rozsahu přiblížení a při správném zaostření jaksi orámuje obrysy snímaných předmětů - wow! Abych nezapomněl na (důležitý) zbytek pomocníků ke zvládnutí mini-stroje, tak vpravo nahoře je vstup do hlavní nabídky MENU a trojčinné hejblátko SET se šipkami nahoru dolů a potvrzováním volby zatlačením zobáčku. Mechanika kazety je zdola a nakládání média tedy zjevně omezí případná montáž na stativ s výměnnou destičkou. Jinými slovy: pokud je kamera připevněná na stativu s onou destičkou, pak je nutno k výměně kazety sejmout a demontovat destičku. Hodinářský stroječek vlastní mechaniky nemá na první pohled žádné HDV-uspořádání - to jen na okraj - a obsahuje většinu (!) kovových prvků. Nakonec i stativový závit s aretační dírkou na kolík stativu jsou také kovovými, v tomto detailu tedy žádné umělohmotné zklamání…

Nahrávání s videokamerou HV10 nevybočuje ze zvyků s ostatními dlaňkami. Po zapnutí do nahrávacího režimu si jemně chrochtne krytka objektivu a přístroj je z úplného vypnutí plně pohotovým asi za 4 vteřiny. české MENU tu sice na rozdíl od konkurence anebo firemních fotoaparátů Canon (tam už je dva roky) chybí, ale pro úplné laiky TO přece není a fajnšmekr se holt musí zaučit, není-li lingvista každým coulem. Objevuje-li vnitřní krásy HV10 fanda typu recenzenta (to bílý bratr hovoří o sobě :-D), podivuje se, co to Japonci nacpali do pravé dlaňovky. V hlavní nabídce je totiž ukryta nejen Zebra s dvěma stupni indikace (!), ale třebas i onehdy popisovaný PEAKING. Pod tímto názvem se totiž ukrývá cosi, co druhdy popsal v recenzi FX1 profesionální kameraman Tomáš Dusil jako "vyjetý kontrast". A i když to je vlastně prozrazeno už v předchozím odstavci, chtěl jsem doplnit vysvětlení funkce obrázkem displeje, ve němž by byla jemná rámovací záře na zaostřených předmětech patrná. Bohužel jsem naznal, že na fotce to moc zřetelné není, tak mi to čtenář musí věřit. A výjimečně si dovolím rýpnout do věhlasného webu, který nejenže kameru zmenšil až na podivnou placku, ale např. i o zajímavé funkci Peaking píše minimálně...

Zkoušel jsem mašinkou natáčet v nejrůznějších podmínkách a hlavně různých osvětleních - nakonec se přece dá vzít kamkoli s bicyklem nebo do každé bundy, že ano. Už v první situaci, kdy jsem si zalícil na Svratku - dvě bílé dospělé labutě zde zjevně končily výchovu tří šedivých mláďat - jsem byl velmi překvapen jejím výkonem! Mašinka točila např. 11. října v 18:30 v pološeru velmi slušně a pro mě kapku poopravila cizojazyčná tvrzení, že má být sice oproti Sony HC3 i HC1 na tom (dokonce) lépe snímáním za denního světla, ale hůře za šera. NE NE, tahleta kamerka je na svou velikost neuvěřitelná, Maximální, SKVěLÁ! Že kroutíte hlavou, antikánoňáci? To se nedá nic dělat, já se vždycky snažím psát o tom co zažívám hlavně tak, jak to vstřebávám - a z nějakého věhlasu zahraničních stránek si tedy rozhodně nic nedělám. Hovoříme tu přece o nejmenší HDV světa, nikoli konkurentce FX1/Z1, HD100 a podobných, že. Trošku mi vadilo už zmíněné nepohodlí hledáčkového okuláru, respektive tvar a tuhost jeho očnice, dá-li se ten vroubkovaný plastový bazmek vůbec ještě očnicí nazývat. Psal jsem už snad stokrát, že patřím k přísně hledáčkovým kameramanům, kteří natáčí s vyklopeným LCD pouze, když potřebný díl úplně chybí (třeba u HDD-kamer) anebo je přístroj s velkým AKU na stativu - a tenhle detail z mučírny hodnotím dost záporně…

Pro demonstraci účinnosti stabilizace - i když se to těžko posoudí objektivně - jsem si natočil i pár letadel blízko letiště. Vím, že přinejmenším obyvatelům našeho hlavního města se musí zdát přídavné jméno "mezinárodní" k brněnskému letišti poněkud nepatřičným, ale pravidelné lety do Mnichova, Londýna a mnoha rekreačních destinací široko daleko existují. Po startu nebo před přistáním oněch vzdušných autobusů jsem přitáhl trafo na maximální TELE a jeden takový pokus zkusmo vložil i do Klipu. Udělal jsem tentokrát (možná) kapku překombinovaný Videoklip s více pohyblivými objekty a také o schopnostech mašinky za šera; včetně rozsahu transfokátoru i s použitím digitálního zvětšení. Všechno je točeno v plném automatu (výjimku tam tvoří pouze zafixované ostření u projíždějící pantografové jednotky), absolutně bez přípravy a tzv. z ruky. A minimálně na detailních záběrech s odjetím na WIDE by mělo být dobře patrné, jak moc dokáže stabilizátor pomáhat - holt Optika je OPTIKA. Vnitřní nabídky kamery rozeberu níže trochu víc, u textu jsou vyobrazeny některé z nich a nadto vsouvám i svůj E-mail, aby se každý mohl ujistit, že (a jak dobře) probírané látce porozuměl…

Galerie Fotografií z videokamery Canon HV10. Podobně jako u loni recenzovaných foto-kamer jsme sáhli pro osvědčené téma kostela v brněnské čtvrti, jíž se nejčastěji říká Jiráskova. Dokud je ještě příroda živá, vyfotili jsme i kousek flóry a k ní přidali zmiňovaný moderní kostel - i s demonstrací plného rozsahu transfokátoru, aberace po maximu přiblížení a širokoúhlého módu (čtvrté foto). Každou fotku pojmenuje přiložení kurzoru PC-myšky a kliknutí ji zvětší, na sedmém snímku je prudké protisvětlo v automatu a za ním plný detail na Trabanta u stejnojmenného stánku na cyklostezce. Každý se opět může přesvědčit, že Canon tradičně FOTIT UMÍ a vedle spřízněné konkurence Sony je zárukou, že tuto funkci nemá v žádném případě (!) podřadnou. Důležitou připomínkou k HV10 budiž to - i když zasvěcenější to samozřejmě vědí - že proti uvažovaným konkurentkám do hodnocení HC1 a HC3 lze u Desítky ponechat zapnutou optickou stabilizaci i při fotografování. Garance slušných výsledků i při maximálních detailech je značková: je totiž veřejným tajemstvím, že třebas Canon ustojí svým originálním stabilizačním patentem až 3 kroky závěrky, zatímco např. digi-foáky Panasonic z notoricky známých TV-reklam ustabilizují sotva polovinu…

Galerie Videosnímků s Videoklipem. Opět nabízíme klasický list kalendáře ve skladu firmy, kam umisuje kolega na stativ zkoušené videokamery k natáčení krátkých spotů s postupně snižovanou intenzitou osvětlení. A opakování je čísi matkou: Po najetí kurzorem PC-myšky na obrázky se stejně jako u fotek objeví názvy i velikosti a kliknutím (zpravidla) levým myšítkem se otevřou plné nálože těchto snímků, uložených z videa editačním SW Pinncale10+. Už nějaký pátek je nazýváme Videosnímky, protože tzv. mrtvolky jsme chtěli nahradit líbivějším slůvkem. čtenář se může přesvědčit, že obrázky jsou v maximálním poměru stran 1.920x1.080 a že Canon HV10 nemá v žádném módu zásadní nedostatky - s tím, že zpomalená závěrka by samozřejmě způsobila s pohybem kamery či snímaných objektů stroboskopický efekt. Zleva je tedy kalendář ve skladové prostoře v zadní části prodejny v dobrém světle, špatných světlených podmínkách (2x auto) a následuje špatné světlo a úplná tma, obojí se zapnutým nočním režimem. Trojice snímků z klipu znázorňuje rozdíly mezi statickými a pohyblivými předměty. Videoklip se otevře anebo uloží po kliknutí na 8. poslední snímeček - nedělá si umělecké ambice, ale s popisem toho, co chtěl autor ukázat fandům, může přispět k představě o schopnostech této dlaňové krasavice…

Projděme se po nabídkách jednotlivých funkcí z útrob mašinky. V první řadě musím upozornit všechny dosud nedotknuté systémem Canon, že tzv. fotící kamery mají už několik sezón 2 druhy nabídek: jakousi fotografickou a čudlíkem MENU jakoby hlavní kameramanskou, přičemž tohle rozdělení se do jisté míry při vlastní práci prolíná. Tlačítkem FUNC. se otevře levo-dolní rohová nabídka, kde na levé straně uživatel listuje mezi skupinami foto-funkcí a v dolní liště si může vybírat konkrétnější čísla nastavení, efektů a podobně. Postupně takto může ovlivňovat volbu PROGRAM AE (s prioritou času Tv nebo clony Av), balanci bílé barvy (AUTO a 7 navolení včetně plného manuálu), obrazové předvolby efektů (5 druhů včetně uživatelského nastavení několika parametrů), digitální efekty (ve dvou skupinách: stmívačky černá+opona a tři běžné efekty B&W-SEPIA-ART) a současné focení se záznamem (1.920x1.080 a 848x480 u HDV, přičemž tato funkce se mění u DV+4:3 na 1.440x1.080 a 640x480, ale u DV+16:9 zůstává). Po přepnutí voliče ukládání páska-karta na mini-SD se zmáčknutím FUNC. vyvolávají ještě jiné volby - projděme si to v dalším odstavci…

Nabídky HV10 a foto-režim. Zatímco ve video-módu to bylo "o facku" jednodušší, tady přibyly některé položky. PROGRAM AE je stejný, ale pod ním se zjeví hrůzné slovo EVALUATIVE, následuje už popsaná balance bílé, níže je skupina obrazových efektů IMAGE EFFECT, režimy focení SINGLE (tedy jednotlivě), CONT. SHOOT. (coby souvisle), HIGHSPEED CONT. SHOOT. (totéž rychleji), expoziční selekce tří nafocených snímků za sebou AEB a konečně velikost fotografií: písmena L coby 2.048x1.536, M jako 1.440x1.080 a S jako 640x480. Každá z těchto kvalit - nebo chcete-li poměru stran - může mít po navolení hodnoty ještě 3 stupně komprese SUPER FINE, FINE a NORMAL (dále jen SF, F a N). Srovnávačům kamerové techniky s foáky a jejich kapacitou vs. velikostí obrázků uvádím počty fotek, jež si indikuje displej s mini-SD kartou 256MB: nejvyšší kvalita má čísla 119-177-356 (vždy SF-F-N), střední mód M počty 239-356-697 snímků a nejnižší VGA (tj. S, čili 640x480) pak počítá HV-Desítka v sumách 1.180-1.705-3.071 fotek v navolených kvalitách a kompresích. Dlužím vysvětlení funkce EVALUATIVE: podle výrobce je "vhodná pro standardní situace při focení vč. scén v protisvětle, přičemž kamera si rozdělí obraz na více oblastí a ve všech z nich měří světlo, aby se dosáhlo optimální expozice objektů" (Wow wow!).…

Zkušenosti z (mé) praxe, klady a zápory. Prožil jsem s HV-Desítkou přes 2 týdny a skoro každý den jsem ji brával na větší či menší cyklistické výlety - vždy velmi pečlivě zabalenou v pytlíku a tzv. bublinkách. Párkrát jsem se jí ptal, nemá-li na kole strach a ona tvrdila, že se nebojí ničeho - a prý tedy ani konkurence. Kvůli stoprocentní jistotě, že jí neublížím, jsem neměl tak pohotový obal, abych mohl vyzdvihnout právě její POHOTOVOST, ale už to, že si můžu vzít dlaňovku do kapsy lyžařské bundy nebo miniaturní ledvinky (v létě ta bunda obvykle chybí) a kdykoli jen vyndat a točit, co oči ráčí, je OBROVSKOU výhodou. Nehodnotím ji sice bez připomínek k záporným detailům, ale když mám HV10tku, vím, že si neužívám s lecjakou milenkou - natožpak lehkou holkou (:-D). Luxusní vzhled s echt povedeným designérským zpracováním v (téměř) každém detailu v zásadě narušují jen dvě věci: tu první jsem nazval o něco výše bazmekem - "okulár" hledáčku - a bohužel myslím, že tento trend už je u maloobchodních miniatur pro amatéry nezastavitelným. A tou druhou vadou na kráse je akumulátor s výdrží necelou hodinu. Ne že by na tom byly jiné kamery se základním dodávaným článkem zásadně lépe, ale tady se asi nebude lehce shánět universální, protože jde přeci jen o AKU-specialitku první kategorie…

Co bych ještě (ne)měl (ne)zapomenout dodat? LED-lampa na přední stěně přístroje je podobně až podezřele účinná, jak jsem to psal už o blesku. Inteligentní ostření INSTANT AF funguje s prakticky bezchybnou spolehlivostí. Na pravém boku u oválného výstupku je taktéž snad až skoro podezřele hlasitý reproduktor, ale tomu se po zkušenostech s moderními telefony a jejich mini-repráčky ani nedivím. Hlasitost zvuku se řídí trojhejblátkem SET, o němž bylo také výše. Rozkošným detailem ke sdělení je určitě mj. i svítící nápis HDV, jehož modrá LED-dioda fascinovala ve své důležitosti některého z vývojářů natolik, že v hlavním nabídce vytvořil v páté skupině pro její vypnutí samostatnou položku ovládání! No a k zamezení některých obvyklých dotazů i do mé pošty ještě pár INFO: akumulátor (BP310, 850mAh) se nabíjí tzv. vestavěnou nabíječkou přímo v kameře a při nabíjení je kamera vypnuta. Mini-SD-karty jsou k dostání zcela běžně a ke každé se přibaluje adaptér na normální velikost SD-média. Přepnutí média k ukládání mezi foto- a video-módem trvá snad méně než vteřinu. AV-výstup je osazen nejběžnějším konektorem typu JACK 3,5 mm, takže se dá nahradit jakýmkoli stereofonním druhem, respektive universálním (levným) kabelem. Ale stejně se můžete na cokoli zeptat…

Chce se po mně zase nějaký závěr, že jo? Ale já už všechno nabonzoval v předchozím textu: s videokamerou Canon HV10 se dá natočit kvalitní video i za relativně dost ztížených světelných podmínek a po přivyknutí její ergonomii v každé terénní a sportovní scéně. Nemám ani problém s představou kameramana-profíka - v intencích obživy točiče společenských příležitostí - vlastnícího coby záložní přístroj právě něco podobného. I kameramani-živnostníci jsou totiž lidé jezdící na dovolené a potřebují s sebou právě spíše něco takhle pohotového a skladného. Ale a neunudím: popsaná mašinka je velmi dobře vybavený nástroj k natočení videa, má výkonnou (!) stabilizaci a dokáže odvádět zajímavé výsledky. Samozřejmou je možnost výstupu v klasickém DV-módu a také navolení zatím stále v domácnostech běžnějšího poměru stran 4:3 (pouze u DV, nikoli HDV). Fajnšmekrům rozhodně stroj DOPORUčUJI; a před koupí přinejmenším osahat a vyzkoušet, jak sedí ovládání pravého hranolku k ruce, aby nebyl majitel tzv. RJL rozčarován. Všem případným potenciálním kupcům vzkazuji, že zklamání by se konat nemělo - Canon nemívá své výrobky obvykle kus od kusu odlišné jako jiní výrobci…

Technická data videokamery Canon HV10: na stránkách českého zastoupení..

Zahraniční recenze - na jednom z nejznámějších serverů z oboru (anglicky)…

Videoukázky z HV10 s udávaným rozlišením 1.440x1.080 - zahraniční stránky

Srovnávací ukázky s videokamerou Sony HDR-FX1 (2x poradil nick "Ondras").

neco
Sečtu-li si všechna plus s výbavou a subjektivními dojmy, právě jsem popsal NEJÚŽASNěJŠÍ dlaňovku, již jsem kdy v životě držel v ruce - jinak se s tím vypořádat neumím (:-D)…